CzeBKR - Job - 37

37:1  Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.

37:2  Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

37:3  Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

37:4  Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

37:5  Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

37:6  Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

37:7  Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

37:8  Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

37:9  Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

37:10  Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

37:11  Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

37:12  A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

37:13  Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

37:14  Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

37:15  Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

37:16  Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

37:17  A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

37:18  Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

37:19  Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

37:20  Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

37:21  Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

37:22  Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

37:23  Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

37:24  Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.