CzeBKR - Job - 13

13:1  Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

13:2  Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

13:3  Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

13:4  Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

13:5  Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

13:6  Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

13:7  Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

13:8  Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

13:9  Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

13:10  V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

13:11  Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

13:12  Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13:13  Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

13:14  Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

13:15  By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

13:16  Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

13:17  Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

13:18  Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

13:19  Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

13:20  Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

13:21  Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

13:22  Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

13:23  Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

13:24  Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

13:25  Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

13:26  Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

13:27  A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

13:28  Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.