CzeBKR - Job - 29

29:1  Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

29:2  Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

29:3  Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

29:4  Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

29:5  Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

29:6  Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

29:7  Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

29:8  Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

29:9  Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

29:10  Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

29:11  Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

29:12  Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

29:13  Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

29:14  V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

29:15  Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

29:16  Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

29:17  A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

29:18  A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

29:19  Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

29:20  Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

29:21  Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

29:22  Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

29:23  Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

29:24  Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

29:25  Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.