CzeB21 - Judith - 13

13:1  Když se připozdilo, Holofernovi sloužící se začali rychle loučit. Bagóas zvenčí zavřel stan a oddělil tak služebnictvo od svého pána. Všichni si šli lehnout, zmoženi dlouhou pitkou.

13:2  Judita zůstala ve stanu sama s Holofernem rozvaleným na lůžku, jak byl zpitý vínem.

13:3  Její služebná čekala venku před ložnicí, protože jí Judita řekla, že se půjde ven modlit jako každou noc. Totéž řekla i Bagóovi.

13:4  Všichni od prvního do posledního tedy od Holoferna odešli a v ložnici nikdo nezůstal. Judita stanula u jeho lůžka a v duchu zašeptala: „Hospodine, všemohoucí Bože, shlédni v tuto hodinu na to, co svýma rukama vykonám k slávě Jeruzaléma!

13:5  Teď je ta chvíle, aby ses ujal svého dědictví a naplnil mé předsevzetí rozdrtit nepřátele, kteří povstali proti nám.“

13:6  Pak přistoupila k záhlaví Holofernova lože, sňala ze sloupku jeho šavli,

13:7  nahnula se nad lůžkem, popadla Holoferna za vlasy a řekla: „Hospodine, Bože Izraele, posilni mě v tento den!“

13:8  Potom ho dvakrát vší silou sekla do krku a uťala mu hlavu.

13:9  Svalila jeho tělo z lůžka, ze sloupků strhla závěs a hned vyšla ven. Holofernovu hlavu předala své služebné

13:10  a ta ji strčila do mošny na jídlo. Pak šly obě ven jako vždy, když se spolu chodívaly modlit. Prošly táborem, obešly údolí a stoupaly po svahu k Betulii. Když se přiblížily k městské bráně,

13:11  Judita už zdálky na strážné volala: „Otevřete mi, otevřete bránu! Bůh, náš Bůh, je s námi! Ještě stále dokazuje svou sílu v Izraeli a svou moc proti nepřátelům, jak to učinil právě dnes!“

13:12  Když ji tamní muži uslyšeli, pospíchali k bráně a svolali starší města.

13:13  Všichni se seběhli, od nejmenšího po největšího, protože nemohli uvěřit, že přišla. Otevřeli bránu a přivítali obě ženy. Pak zapálili oheň, aby bylo světlo, a postavili se kolem nich.

13:14  Judita před nimi hlasitě zvolala: „Chvalte Boha! Chvalte ho! Chvalte Boha, který nevzdálil své milosrdenství od Izraelova domu, ale rozdrtil dnes v noci nepřátele mou rukou.“

13:15  Potom vytáhla z mošny tu hlavu a ukázala jim ji se slovy: „Pohleďte, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrské armády. A zde je závěs, pod kterým ležel opilý. Hospodin ho zabil rukou ženy.

13:16  Jakože je živ Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se vydala, přísahám, že Holoferna svedla a zahubila moje krása, ale nespáchal se mnou hřích, který by mě poskvrnil a zhanobil.“

13:17  Všichni byli naprosto ohromeni. Padli tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali jako jeden muž: „Požehnaný jsi, Bože náš, že jsi dnes zahubil nepřátele svého lidu!“

13:18  Uziáš jí potom řekl: „Požehnaná jsi, dcero, od nejvyššího Boha nade všechny ženy na zemi! Požehnaný je Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu vůdci našich nepřátel!

13:19  Ti, kdo si připomínají Boží moc, nikdy nezapomenou na to, jak ses na něj spolehla.

13:20  Kéž tě proto Bůh navěky poctí a zahrne tě dobrodiním, neboť když byl náš národ ponížen, nasadila jsi vlastní život a odvrátila naši záhubu, když jsi před naším Bohem kráčela přímou cestou.“ A všechen lid zvolal: „Amen, amen!“