CzeB21 - Judith - 8

8:1  Tehdy se o tom všem doslechla Judita, dcera Merariho, syna Oxova, syna Josefova, syna Uzielova, syna Elkiova, syna Ananiášova, syna Gedeonova, syna Rafainova, syna Achitubova, syna Eliášova, syna Chilkiášova, syna Eliabova, syna Natanaelova, syna Salamielova, syna Sarašadajova, syna Izraelova.

8:2  Její muž Manases, pocházející z téhož kmene a rodu, zemřel během sklizně ječmene,

8:3  když na poli dohlížel na vazače snopů a dostal úpal. Doma v Betulii pak ulehl na lůžko a zemřel, a tak ho pohřbili k jeho předkům na poli mezi Dotanem a Balamonem.

8:4  Judita žila už tři roky a čtyři měsíce ve svém domě jako vdova.

8:5  Na střešní terase si postavila stan, na bedrech se opásala pytlovinou a nosila vdovské šaty.

8:6  Po všechny dny svého vdovství se postila, s výjimkou sobot a dnů před sobotou, novoluní a dnů před novoluním a dalších svátků a slavností Izraelova domu.

8:7  Byla to velmi pohledná, překrásná žena. Její muž Manases jí po sobě zanechal zlato a stříbro, služebníky a služebnice, dobytek a pole a ona se o to vše dál starala.

8:8  Nikdo proti ní nemohl říct zlého slova, protože byla velmi bohabojná.

8:9  Judita se doslechla, jak lidé, zoufalí kvůli nedostatku vody, reptali proti svému předákovi. Doslechla se také, jak jim Uziáš odpověděl a jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům.

8:10  Poslala proto svou služebnou, správkyni celého svého majetku, a pozvala starší města Uziáše, Chabrise a Charmise na návštěvu.

8:11  Přišli za ní a ona jim řekla: „Poslyšte, předáci lidu Betulie. Nebylo správné, jak jste dnes mluvili před lidem. Dokonce jste před Bohem přísahali, že vydáte město našim nepřátelům, pokud vám Hospodin v těchto dnech nepřijde na pomoc.

8:12  Vždyť kdo jste vy, že pokoušíte Boha a stavíte se před lidmi nad něj?

8:13  Zkoušíte teď Hospodina Všemohoucího – a přitom nic nechápete a nikdy nepochopíte!

8:14  Když nevidíte do hloubky lidského srdce a nerozumíte pohnutkám lidské mysli, jak potom chcete vystihnout Boha, který to vše stvořil? Jak chcete porozumět jeho myšlení a pochopit jeho uvažování? Ne, bratři, nehněvejte Hospodina, našeho Boha!

8:15  Jestliže nám nechce pomoci během pěti dnů, může nás zachránit, kdykoli bude chtít, anebo nás také může před zraky našich nepřátel zahubit.

8:16  Neklaďte Hospodinu, našemu Bohu, podmínky. Bůh není člověk, aby si nechal vyhrožovat, není lidský syn, aby se nechal ovládat.

8:17  Proto od něj i nadále čekejme záchranu a volejme k němu o pomoc. Když se mu zlíbí, vyslyší nás.

8:18  Neklaníme se přece bohům vyrobeným lidskýma rukama – takové věci se děly v dřívějších dobách, ale za našich časů až dodnes se žádný náš kmen, rod, okrsek ani město ničím takovým neprovinili.

8:19  Naši otcové bývali kvůli tomu vydáni napospas meči a plenění, takže utrpěli hroznou porážku od svých nepřátel.

8:20  My ale neznáme jiného Boha kromě něj, a tak spoléháme, že námi ani nikým z našeho národa nepohrdne.

8:21  Vždyť dobudou-li nás, dobudou celé Judsko a vyplení i naši svatyni. Bůh nás za to znesvěcení nechá zaplatit naší vlastní krví!

8:22  Budou-li naši bratři vyvražděni, půjde-li země do vyhnanství, a bude-li naše dědictví zpustošeno, Bůh to obrátí na naši hlavu. Kdekoli mezi národy budeme otročit, tam se pro své pány staneme urážkou a nadávkou.

8:23  Když se vydáme do otroctví, nezískáme tím žádnou přízeň. Hospodin, náš Bůh, to obrátí k naší potupě.

8:24  Nuže, bratři, dejme teď svým bratřím příklad. Jejich život závisí na nás. Osud svatyně, chrámu i oltáře, spočívá na nás.

8:25  Především ale děkujme Hospodinu, našemu Bohu, že nás zkouší stejně jako naše otce.

8:26  Jen si vzpomeňte, jak naložil s Abrahamem, jak zkoušel Izáka a co se přihodilo Jákobovi, když v syrské Mezopotámii pásl ovce svého strýce Lábana.

8:27  Vždyť jako Hospodin čistil ohněm je, aby vyzkoušel jejich srdce, tak ani nás nebije ze msty, nýbrž pro výstrahu těm, kdo jsou mu blízko.“

8:28  Uziáš jí odpověděl: „Všechno, co jsi řekla, jsi řekla dobře, a tvým slovům nemůže nikdo odporovat. Dnes to není poprvé, co se ukázala tvá moudrost. Už od počátku tvého života zná všechen lid tvou rozvážnost a dobrotu tvého srdce. Lid měl ale ukrutnou žízeň, a tak nás donutili pronést tu řeč, a zavázat se přísahou, kterou nemůžeme zrušit. Ty jsi ale zbožná žena; pomodli se za nás, ať Hospodin sešle déšť a naplní naše nádrže, ať s námi ještě není konec.“ Na to jim Judita řekla: „Poslyšte, udělám něco, co si potomci našeho rodu budou připomínat z pokolení na pokolení. Vy dnes v noci stůjte u brány a já se svou služebnou vyjdu ven. A než uplyne lhůta, po níž jste chtěli vydat město našim nepřátelům, Hospodin skrze mě zachrání Izrael. Neptejte se ale, co se chystám udělat. Nic vám neřeknu, dokud to nevykonám.“ Uziáš a ostatní předáci jí řekli: „Jdi v pokoji. A kéž tě předchází Hospodin, náš Bůh, aby potrestal naše nepřátele.“ S tím opustili její stan a vrátili se na svá stanoviště.