CzeB21 - Judith - 16

16:1  Judita zpívala: „Zahrajte mému Bohu na tamburíny, zpívejte Hospodinu s činely! Zanotujte mu novou píseň, jeho jméno vyvyšujte a vzývejte!

16:2  Hospodin je Bůh, který maří války, uprostřed svého lidu táboří, vytrhl mě z rukou těch, kdo mě napadli.

16:3  Asyřan přitáhl z hor na severu, přitáhl se svou nespočetnou armádou. Jeho mužstvo ucpalo říční koryta, jeho jízda všechny kopce pokryla.

16:4  Prohlásili, že vypálí mé území, že mečem pobijí mé mladíky, že mé kojence na zem pohodí, že mé děti vezmou za kořist, že mé panny uloupí.

16:5  Všemohoucí Hospodin je ale přelstil – rukou ženy!

16:6  Jejich vladař nepadl rukou mladíků, nesrazili ho synové Titánů, nepřepadli ho pyšní Giganti, ale Judita, dcera Merariho, svou krásou ho zbavila všech sil.

16:7  Odložila své vdovské šaty, aby pozvedla trpící v Izraeli. Tvář si potřela vonnou mastí,

16:8  čelenkou vlasy sepnula, oblékla jemné lněné šaty, aby ho svedla.

16:9  Oči mu omámila svými střevíci, duši mu svou krásou ovládla – a krk mu šavle přeťala!

16:10  Peršané strnuli nad její odvahou, Médové se zhrozili její smělosti.

16:11  Můj ponížený lid tehdy spustil křik a nepřítel se vyděsil. Moji zesláblí vykřikli a nepřátelé se zachvěli, jakmile jen začali křičet, obrátili je na útěk.

16:12  Synové otrokyň je probodali, jako děti zběhů je pobili, před šiky mého Pána byli zničeni!

16:13  Zazpívám svému Bohu novou píseň: Veliký jsi, Hospodine, a slavný, podivuhodný v síle a nepřemožitelný.

16:14  Ať ti slouží celé tvé stvoření, vždyť jsi jen promluvil, a ono vzniklo; poslal jsi svého ducha a ten je vytvořil, vždyť tvému hlasu se nevzepře nikdo!

16:15  Základy hor se otřesou i s vodami, skály jak vosk před tvou tváří roztají, k těm, kdo tě uctívají, však budeš milosrdný.

16:16  Vždyť všechny vonné oběti neznamenají skoro nic a všechen tuk celopalů ještě míň, ale ten, kdo Hospodina ctí, bude navěky významný.

16:17  Běda národům, jež se staví proti mému lidu; v soudný den je ztrestá Všemohoucí Hospodin! Jejich tělo vydá ohni a červům a budou navěky plakat bolestí.“

16:18  Tak dorazili do Jeruzaléma. Klaněli se Bohu, a jakmile se lid očistil, obětovali své celopaly, dobrovolné oběti a dary.

16:19  Judita Bohu s přísahou zasvětila všechny Holofernovy věci, které dostala od lidu, i onen závěs, který si sama vzala z jeho ložnice.

16:20  Tři měsíce pak lid oslavoval před jeruzalémskou svatyní a Judita s nimi.

16:21  Potom se všichni rozešli domů. Také Judita se vrátila do Betulie, aby žila na svém statku. Po zbytek svého života byla slavná po celé zemi.

16:22  Mnozí po ní toužili, ale ona se neoddala žádnému muži ode dne, kdy zemřel její manžel Manases a byl připojen ke svému lidu, až do konce svého života.

16:23  Její pověst stále rostla. V domě svého muže se dožila stáří sto pěti let. Své služebné darovala svobodu, a když pak v Betulii zemřela, pochovali ji v hrobce jejího muže Manasese

16:24  a dům Izraele ji oplakával po sedm dní. Svůj majetek ještě před smrtí rozdělila mezi příbuzné svého muže Manasese a své vlastní příbuzné.

16:25  Za Juditiných dnů a ještě dlouho po její smrti už nikdo synům Izraele nenaháněl strach.