DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Luke - 14

14:1  And it came to pass, when Jesus went into the house of one of the Pharisees, on the sabbath day, that they watched him.

14:1  And it came to pass, as he went into the house of one of the chief Pharisees to eat bread on the sabbath day, that they watched him.

14:1  Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor.

14:1  Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali.

14:1  A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

14:1  I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

14:1  And it came to pass, as he went into the house of one of the chief Pharisees to eat bread on the sabbath, that they watched him.

14:1  It happened, when he went into the house of one of the rulers of the Pharisees on a Sabbath to eat bread, that they were watching him.

14:1  And it came to pass, as he went into the house of one of the chief Pharisees to eat bread on the sabbath day, that they watched him.

14:1  Et factum est cum intraret Jesus in domum cujusdam principis pharisæorum sabbato manducare panem, et ipsi observabant eum.

14:2  And behold, there was a certain man before him that had the dropsy.

14:2  And, behold, there was a certain man before him which had the dropsy.

14:2  Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností.

14:2  A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností.

14:2  hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk.

14:2  A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.

14:2  And behold, there was a certain man before him who had the dropsy.

14:2  Behold, a certain man who had dropsy was in front of him.

14:2  And, behold, there was a certain man before him which had the dropsy.

14:2  Et ecce homo quidam hydropicus erat ante illum.

14:3  And Jesus answering, spoke to the lawyers and Pharisees, saying: Is it lawful to heal on the sabbath day?

14:3  And Jesus answering spake unto the lawyers and Pharisees, saying, Is it lawful to heal on the sabbath day?

14:3  Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

14:3  Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“

14:3  Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?“

14:3  I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

14:3  And Jesus answering, spoke to the lawyers and Pharisees, saying, Is it lawful to heal on the sabbath?

14:3  Jesus, answering, spoke to the Law scholars and Pharisees, saying, "Is it lawful to heal on the Sabbath or not?"

14:3  And Jesus answering spoke to the lawyers and Pharisees, saying, Is it lawful to heal on the sabbath day?

14:3  Et respondens Jesus dixit ad legisperitos et pharisæos, dicens : Si licet sabbato curare ?

14:4  But they held their peace. But he taking him, healed him and sent him away.

14:4  And they held their peace. And he took him, and healed him, and let him go;

14:4  Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.

14:4  Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.

14:4  Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.

14:4  Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

14:4  And they held their peace. And he took [him] and healed him, and let him go;

14:4  But they were silent. He took him, and healed him, and let him go.

14:4  And they held their peace. And he took him, and healed him, and let him go;

14:4  At illi tacuerunt. Ipse vero apprehensum sanavit eum, ac dimisit.

14:5  And answering them, he said: Which of you shall have an ass or an ox fall into a pit and will not immediately draw him out, on the sabbath day?

14:5  And answered them, saying, Which of you shall have an ass or an ox fallen into a pit, and will not straightway pull him out on the sabbath day?

14:5  Jim pak řekl: „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?“

14:5  Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“

14:5  A jim řekl: „Spadne–li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“

14:5  A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?

14:5  And answered them, saying, Which of you shall have an ass or an ox fallen into a pit, and will not forthwith pull him out on the sabbath?

14:5  He answered them, "Which of you, if your son or an ox fell into a well, would not immediately pull him out on a Sabbath day?"

14:5  And answered them, saying, Which of you shall have an ass or an ox fallen into a pit, and will not straightway pull him out on the sabbath day?

14:5  Et respondens ad illos dixit : Cujus vestrum asinus, aut bos in puteum cadet, et non continuo extrahet illum die sabbati ?

14:6  And they could not answer him to these things.

14:6  And they could not answer him again to these things.

14:6  Na to mu nedovedli dát odpověď.

14:6  Nezmohli se na žádnou odpověď.

14:6  Na to nebyli schopni odpovědět.

14:6  I nemohli jemu na to odpovědíti.

14:6  And they could not answer him again to these things.

14:6  They could not answer him regarding these things.

14:6  And they could not answer him again to these things.

14:6  Et non poterant ad hæc respondere illi.

14:7  And he spoke a parable also to them that were invited, marking how they chose the first seats at the table, saying to them:

14:7  And he put forth a parable to those which were bidden, when he marked how they chose out the chief rooms; saying unto them,

14:7  Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství:

14:7  Když si všiml, jak si hosté vybírají čestná místa, vyprávěl jim toto podobenství:

14:7  Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství:

14:7  Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali,) řka jim:

14:7  And he put forth a parable to those who were invited, when he marked how they chose out the chief rooms; saying to them,

14:7  He spoke a parable to those who were invited, when he noticed how they chose the best seats, and said to them,

14:7  And he put forth a parable to those which were bidden, when he marked how they chose out the chief rooms; saying to them.

14:7  Dicebat autem et ad invitatos parabolam, intendens quomodo primos accubitus eligerent, dicens ad illos :

14:8  When thou art invited to a wedding, sit not down in the first place, lest perhaps one more honourable than thou be invited by him:

14:8  When thou art bidden of any man to a wedding, sit not down in the highest room; lest a more honourable man than thou be bidden of him;

14:8  „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:

14:8  „Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na čestné místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty.

14:8  „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty.

14:8  Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.

14:8  When thou art invited by any [man] to a wedding, sit not down in the highest room, lest a more honorable man than thou be invited by him;

14:8  "When you are invited by anyone to a marriage feast, do not sit in the best seat, since perhaps someone more honorable than you might be invited by him,

14:8  When you are bidden of any man to a wedding, sit not down in the highest room; lest a more honorable man than you be bidden of him;

14:8  Cum invitatus fueris ad nuptias, non discumbas in primo loco, ne forte honoratior te sit invitatus ab illo.

14:9  And he that invited thee and him, come and say to thee: Give this man place. And then thou begin with shame to take the lowest place.

14:9  And he that bade thee and him come and say to thee, Give this man place; and thou begin with shame to take the lowest room.

14:9  ‚Uvolni mu své místo!‘ a ty pak musíš s hanbou dozadu.

14:9  Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu.

14:9  Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: Dej tomuto své místo, potom s hanbou zaujmeš poslední místo.

14:9  A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

14:9  And he that invited thee and him, shall come and say to thee, Give this man place; and thou begin with shame to take the lowest room.

14:9  and he who invited both of you would come and tell you, 'Make room for this person.' Then you would begin, with shame, to take the lowest place.

14:9  And he that bade you and him come and say to you, Give this man place; and you begin with shame to take the lowest room.

14:9  Et veniens is, qui te et illum vocavit, dicat tibi : Da huic locum : et tunc incipias cum rubore novissimum locum tenere.

14:10  But when thou art invited, go, sit down in the lowest place; that when he who invited thee cometh, he may say to thee: Friend, go up higher. Then shalt thou have glory before them that sit at table with thee.

14:10  But when thou art bidden, go and sit down in the lowest room; that when he that bade thee cometh, he may say unto thee, Friend, go up higher: then shalt thou have worship in the presence of them that sit at meat with thee.

14:10  Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: ‚Příteli, pojď dopředu!‘ Pak budeš mít čest přede všemi hosty.

14:10  Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů.

14:10  Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: Příteli, postup dopředu. Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.

14:10  Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

14:10  But when thou art invited, go and sit down in the lowest room; that when he that invited thee cometh, he may say to thee, Friend, go up higher: then shalt thou have honor in the presence of them that sit at table with thee.

14:10  But when you are invited, go and sit in the lowest place, so that when he who invited you comes, he may tell you, 'Friend, move up higher.' Then you will be honored in the presence of all who sit at the table with you.

14:10  But when you are bidden, go and sit down in the lowest room; that when he that bade you comes, he may say to you, Friend, go up higher: then shall you have worship in the presence of them that sit at meat with you.

14:10  Sed cum vocatus fueris, vade, recumbe in novissimo loco : ut, cum venerit qui te invitavit, dicat tibi : Amice, ascende superius. Tunc erit tibi gloria coram simul discumbentibus :

14:11  Because every one that exalteth himself shall be humbled: and he that humbleth himself shall be exalted.

14:11  For whosoever exalteth himself shall be abased; and he that humbleth himself shall be exalted.

14:11  Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:11  Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:11  Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:11  Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

14:11  For whoever exalteth himself shall be abased, and he that humbleth himself shall be exalted.

14:11  For everyone who exalts himself will be humbled, and whoever humbles himself will be exalted."

14:11  For whoever exalts himself shall be abased; and he that humbles himself shall be exalted.

14:11  quia omnis, qui se exaltat, humiliabitur : et qui se humiliat, exaltabitur.

14:12  And he said to him also that had invited him: When thou makest a dinner or a supper, call not thy friends nor thy brethren nor thy kinsmen nor thy neighbours who are rich; lest perhaps they also invite thee again, and a recompense be made to thee.

14:12  Then said he also to him that bade him, When thou makest a dinner or a supper, call not thy friends, nor thy brethren, neither thy kinsmen, nor thy rich neighbours; lest they also bid thee again, and a recompence be made thee.

14:12  Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.

14:12  Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe.

14:12  Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.

14:12  Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

14:12  Then said he also to him that invited him, When thou makest a dinner or a supper, call not thy friends, nor thy brethren, neither thy kinsmen, nor [thy] rich neighbors; lest they also invite thee again, and a recompense be made thee.

14:12  He also said to the one who had invited him, "When you make a dinner or a supper, do not call your friends, nor your brothers, nor your kinsmen, nor rich neighbors, or perhaps they might also return the favor, and pay you back.

14:12  Then said he also to him that bade him, When you make a dinner or a supper, call not your friends, nor your brothers, neither your kinsmen, nor your rich neighbors; lest they also bid you again, and a recompense be made you.

14:12  Dicebat autem et ei, qui invitaverat : Cum facis prandium, aut cœnam, noli vocare amicos tuos, neque fratres tuos, neque cognatos, neque vicinos divites : ne forte te et ipsi reinvitent, et fiat tibi retributio ;

14:13  But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame and the blind.

14:13  But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame, the blind:

14:13  Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé.

14:13  Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé.

14:13  Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé,

14:13  Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

14:13  But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame, the blind:

14:13  But when you make a feast, ask the poor, the maimed, the lame, or the blind;

14:13  But when you make a feast, call the poor, the maimed, the lame, the blind:

14:13  sed cum facis convivium, voca pauperes, debiles, claudos, et cæcos :

14:14  And thou shalt be blessed, because they have not wherewith to make thee recompense: for recompense shall be made thee at the resurrection of the just.

14:14  And thou shalt be blessed; for they cannot recompense thee: for thou shalt be recompensed at the resurrection of the just.

14:14  Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

14:14  Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

14:14  a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.“

14:14  A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

14:14  And thou shalt be blessed: for they cannot recompense thee: for thou shalt be recompensed at the resurrection of the just.

14:14  and you will be blessed, because they do not have the resources to repay you. For you will be repaid in the resurrection of the righteous."

14:14  And you shall be blessed; for they cannot recompense you: for you shall be recompensed at the resurrection of the just.

14:14  et beatus eris, quia non habent retribuere tibi : retribuetur enim tibi in resurrectione justorum.

14:15  When one of them that sat at table with him had heard these things, he said to him: Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God.

14:15  And when one of them that sat at meat with him heard these things, he said unto him, Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God.

14:15  Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“

14:15  Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“

14:15  Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“

14:15  I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.

14:15  And when one of them that sat at table with him heard these things, he said to him, Blessed [is] he that shall eat bread in the kingdom of God.

14:15  When one of those who sat at the table with him heard these things, he said to him, "Blessed is he who will eat bread in the Kingdom of God!"

14:15  And when one of them that sat at meat with him heard these things, he said to him, Blessed is he that shall eat bread in the kingdom of God.

14:15  Hæc cum audisset quidam de simul discumbentibus, dixit illi : Beatus qui manducabit panem in regno Dei.

14:16  But he said to him: A certain man made a great supper and invited many.

14:16  Then said he unto him, A certain man made a great supper, and bade many:

14:16  Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí.

14:16  Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů.

14:16  Ježíš mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.

14:16  On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

14:16  Then said he to him, A certain man made a great supper, and invited many:

14:16  But he said to him, "A certain man made a great supper, and he invited many people.

14:16  Then said he to him, A certain man made a great supper, and bade many:

14:16  At ipse dixit ei : Homo quidam fecit cœnam magnam, et vocavit multos.

14:17  And he sent his servant at the hour of supper to say to them that were invited, that they should come: for now all things are ready.

14:17  And sent his servant at supper time to say to them that were bidden, Come; for all things are now ready.

14:17  Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

14:17  V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘

14:17  A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: Pojďte, protože [vše] už je připraveno.

14:17  I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko.

14:17  And sent his servant at supper-time, to say to them that were invited, Come, for all things are now ready.

14:17  He sent out his servant at supper time to tell those who were invited, 'Come, for everything is ready now.'

14:17  And sent his servant at supper time to say to them that were bidden, Come; for all things are now ready.

14:17  Et misit servum suum hora cœnæ dicere invitatis ut venirent, quia jam parata sunt omnia.

14:18  And they began all at once to make excuse. The first said to him: I have bought a farm and I must needs go out and see it. I pray thee, hold me excused.

14:18  And they all with one consent began to make excuse. The first said unto him, I have bought a piece of ground, and I must needs go and see it: I pray thee have me excused.

14:18  A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se jít na ně podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘

14:18  Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘

14:18  I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

14:18  I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.

14:18  And they all with one [consent] began to make excuse. The first said to him, I have bought a piece of ground, and I must needs go and see it: I pray thee have me excused.

14:18  They all as one began to make excuses. "The first said to him, 'I have bought a field, and I must go and see it. Please have me excused.'

14:18  And they all with one consent began to make excuse. The first said to him, I have bought a piece of ground, and I must needs go and see it: I pray you have me excused.

14:18  Et cœperunt simul omnes excusare. Primus dixit ei : Villam emi, et necesse habeo exire, et videre illam : rogo te, habe me excusatum.

14:19  And another said: I have bought five yoke of oxen and I go to try them. I pray thee, hold me excused.

14:19  And another said, I have bought five yoke of oxen, and I go to prove them: I pray thee have me excused.

14:19  Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘

14:19  Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘

14:19  A druhý řekl: Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

14:19  A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

14:19  And another said, I have bought five yoke of oxen, and I go to prove them: I pray thee have me excused.

14:19  "Another said, 'I have bought five yoke of oxen, and I must go try them out. Please have me excused.'

14:19  And another said, I have bought five yoke of oxen, and I go to prove them: I pray you have me excused.

14:19  Et alter dixit : Juga boum emi quinque, et eo probare illa : rogo te, habe me excusatum.

14:20  And another said: I have married a wife; and therefore I cannot come.

14:20  And another said, I have married a wife, and therefore I cannot come.

14:20  Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

14:20  Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

14:20  A další řekl: Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.

14:20  A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

14:20  And another said, I have married a wife: and therefore I cannot come.

14:20  "Another said, 'I have married a wife, and therefore I cannot come.'

14:20  And another said, I have married a wife, and therefore I cannot come.

14:20  Et alius dixit : Uxorem duxi, et ideo non possum venire.

14:21  And the servant returning, told these things to his lord. Then the master of the house, being angry, said to his servant: Go out quickly into the streets and lanes of the city; and bring in hither the poor and the feeble and the blind and the lame.

14:21  So that servant came, and shewed his lord these things. Then the master of the house being angry said to his servant, Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in hither the poor, and the maimed, and the halt, and the blind.

14:21  Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘

14:21  Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘

14:21  Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.

14:21  I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

14:21  So that servant came, and showed his lord these things. Then the master of the house being angry, said to his servant, Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in hither the poor, and the maimed, and the halt, and the blind.

14:21  "That servant came, and told his lord these things. Then the master of the house, being angry, said to his servant, 'Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in the poor, maimed, blind, and lame.'

14:21  So that servant came, and showed his lord these things. Then the master of the house being angry said to his servant, Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in here the poor, and the maimed, and the halt, and the blind.

14:21  Et reversus servus nuntiavit hæc domino suo. Tunc iratus paterfamilias, dixit servo suo : Exi cito in plateas et vicos civitatis : et pauperes, ac debiles, et cæcos, et claudos introduc huc.

14:22  And the servant said: Lord, it is done as thou hast commanded; and yet there is room.

14:22  And the servant said, Lord, it is done as thou hast commanded, and yet there is room.

14:22  A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještě je místo.‘

14:22  Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘

14:22  A otrok řekl: Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.

14:22  I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

14:22  And the servant said, Lord, it is done as thou hast commanded, and yet there is room.

14:22  "The servant said, 'Lord, it is done as you commanded, and there is still room.'

14:22  And the servant said, Lord, it is done as you have commanded, and yet there is room.

14:22  Et ait servus : Domine, factum est ut imperasti, et adhuc locus est.

14:23  And the Lord said to the servant: Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.

14:23  And the lord said unto the servant, Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.

14:23  Pán řekl služebníkovi: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil.

14:23  Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný.

14:23  A pán řekl otroku: Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

14:23  Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

14:23  And the lord said to the servant, Go out into the highways and hedges, and compel [them] to come in, that my house may be filled.

14:23  "The lord said to the servant, 'Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.

14:23  And the lord said to the servant, Go out into the highways and hedges, and compel them to come in, that my house may be filled.

14:23  Et ait dominus servo : Exi in vias, et sæpes : et compelle intrare, ut impleatur domus mea.

14:24  But I say unto you that none of those men that were invited shall taste of my supper.

14:24  For I say unto you, That none of those men which were bidden shall taste of my supper.

14:24  Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

14:24  Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“

14:24  Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.“

14:24  Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

14:24  For I say to you, that none of those men who were invited, shall taste my supper.

14:24  For I tell you that none of those men who were invited will taste of my supper.'"

14:24  For I say to you, That none of those men which were bidden shall taste of my supper.

14:24  Dico autem vobis quod nemo virorum illorum qui vocati sunt, gustabit cœnam meam.

14:25  And there went great multitudes with him. And turning, he said to them:

14:25  And there went great multitudes with him: and he turned, and said unto them,

14:25  Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl:

14:25  Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim:

14:25  Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim:

14:25  Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:

14:25  And there went great multitudes with him: and he turned, and said to them,

14:25  Now great multitudes were going with him. He turned and said to them,

14:25  And there went great multitudes with him: and he turned, and said to them,

14:25  Ibant autem turbæ multæ cum eo : et conversus dixit ad illos :

14:26  If any man come to me, and hate not his father and mother and wife and children and brethren and sisters, yea and his own life also, he cannot be my disciple.

14:26  If any man come to me, and hate not his father, and mother, and wife, and children, and brethren, and sisters, yea, and his own life also, he cannot be my disciple.

14:26  „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.

14:26  „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.

14:26  „Přichází–li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.

14:26  Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

14:26  If any [man] cometh to me, and hateth not his father, and mother, and wife, and children, and brethren, and sisters, yes, and his own life also, he cannot be my disciple.

14:26  "If anyone comes to me, and does not hate his own father, mother, wife, children, brothers, and sisters, yes, and his own life also, he cannot be my disciple.

14:26  If any man come to me, and hate not his father, and mother, and wife, and children, and brothers, and sisters, yes, and his own life also, he cannot be my disciple.

14:26  Si quis venit ad me, et non odit patrem suum, et matrem, et uxorem, et filios, et fratres, et sorores, adhuc autem et animam suam, non potest meus esse discipulus.

14:27  And whosoever doth not carry his cross and come after me cannot be my disciple.

14:27  And whosoever doth not bear his cross, and come after me, cannot be my disciple.

14:27  Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.

14:27  A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

14:27  And whoever doth not bear his cross, and come after me, cannot be my disciple.

14:27  Whoever does not bear his own cross, and come after me, cannot be my disciple.

14:27  And whoever does not bear his cross, and come after me, cannot be my disciple.

14:27  Et qui non bajulat crucem suam, et venit post me, non potest meus esse discipulus.

14:28  For which of you, having a mind to build a tower, doth not first sit down and reckon the charges that are necessary, whether he have wherewithal to finish it:

14:28  For which of you, intending to build a tower, sitteth not down first, and counteth the cost, whether he have sufficient to finish it?

14:28  Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?

14:28  Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení?

14:28  Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má–li na dokončení stavby?

14:28  Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?

14:28  For which of you intending to build a tower, sitteth not down first, and counteth the cost, whether he hath [sufficient] to finish [it]?

14:28  For which of you, desiring to build a tower, does not first sit down and count the cost, to see if he has enough to complete it?

14:28  For which of you, intending to build a tower, sits not down first, and counts the cost, whether he have sufficient to finish it?

14:28  Quis enim ex vobis volens turrim ædificare, non prius sedens computat sumptus, qui necessarii sunt, si habeat ad perficiendum,

14:29  Lest, after he hath laid the foundation and is not able to finish it, all that see it begin to mock him,

14:29  Lest haply, after he hath laid the foundation, and is not able to finish it, all that behold it begin to mock him,

14:29  Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.

14:29  Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali:

14:29  Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,

14:29  Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,

14:29  Lest perhaps after he hath laid the foundation, and is not able to finish [it], all that behold [it] begin to mock him,

14:29  Or perhaps, when he has laid a foundation, and is not able to finish, everyone who sees begins to mock him,

14:29  Lest haply, after he has laid the foundation, and is not able to finish it, all that behold it begin to mock him,

14:29  ne, posteaquam posuerit fundamentum, et non potuerit perficere, omnes qui vident, incipiant illudere ei,

14:30  Saying: This man began to build and was not able to finish.

14:30  Saying, This man began to build, and was not able to finish.

14:30  ‚To je ten člověk‘, řeknou, ‚který začal stavět, ale nemohl dokončit.‘

14:30  ‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘

14:30  a říkali by: Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.

14:30  Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

14:30  Saying, This man began to build, and was not able to finish.

14:30  saying, 'This man began to build, and was not able to finish.'

14:30  Saying, This man began to build, and was not able to finish.

14:30  dicentes : Quia hic homo cœpit ædificare, et non potuit consummare ?

14:31  Or, what king, about to go to make war against another king, doth not first sit down and think whether he be able, with ten thousand, to meet him that, with twenty thousand, cometh against him?

14:31  Or what king, going to make war against another king, sitteth not down first, and consulteth whether he be able with ten thousand to meet him that cometh against him with twenty thousand?

14:31  Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?

14:31  Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci?

14:31  Nebo táhne–li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je–li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?

14:31  Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

14:31  Or what king going to make war against another king, sitteth not down first, and consulteth whether he is able with ten thousand to meet him that cometh against him with twenty thousand?

14:31  Or what king, as he goes to encounter another king in war, will not sit down first and consider whether he is able with ten thousand to meet him who comes against him with twenty thousand?

14:31  Or what king, going to make war against another king, sits not down first, and consults whether he be able with ten thousand to meet him that comes against him with twenty thousand?

14:31  Aut quis rex iturus committere bellum adversus alium regem, non sedens prius cogitat, si possit cum decem millibus occurrere ei, qui cum viginti millibus venit ad se ?

14:32  Or else, while the other is yet afar off, sending an embassy, he desireth conditions of peace.

14:32  Or else, while the other is yet a great way off, he sendeth an ambassage, and desireth conditions of peace.

14:32  Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.

14:32  Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru.

14:32  Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.

14:32  Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.

14:32  Or else, while the other is yet a great way off, he sendeth an embassy, and desireth conditions of peace.

14:32  Or else, while the other is yet a great way off, he sends an envoy, and asks for conditions of peace.

14:32  Or else, while the other is yet a great way off, he sends an ambassador, and desires conditions of peace.

14:32  Alioquin adhuc illo longe agente, legationem mittens rogat ea quæ pacis sunt.

14:33  So likewise every one of you that doth not renounce all that he possesseth cannot be my disciple.

14:33  So likewise, whosoever he be of you that forsaketh not all that he hath, he cannot be my disciple.

14:33  Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

14:33  Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.

14:33  Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“

14:33  Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

14:33  So likewise, whoever he is of you that forsaketh not all that he hath, he cannot be my disciple.

14:33  So therefore whoever of you who does not renounce all that he has, he cannot be my disciple.

14:33  So likewise, whoever he be of you that forsakes not all that he has, he cannot be my disciple.

14:33  Sic ergo omnis ex vobis, qui non renuntiat omnibus quæ possidet, non potest meus esse discipulus.

14:34  Salt is good. But if the salt shall lose its savour, wherewith shall it be seasoned?

14:34  Salt is good: but if the salt have lost his savour, wherewith shall it be seasoned?

14:34  Dobrá je sůl. Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?

14:34  Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí?

14:34  „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?

14:34  Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

14:34  Salt [is] good: but if the salt hath lost its savor, with what shall it be seasoned?

14:34  Salt is good, but if the salt becomes flat and tasteless, with what do you season it?

14:34  Salt is good: but if the salt have lost his flavor, with which shall it be seasoned?

14:34  Bonum est sal : si autem sal evanuerit, in quo condietur ?

14:35  It is neither profitable for the land nor for the dunghill: but shall be cast out. He that hath ears to hear, let him hear.

14:35  It is neither fit for the land, nor yet for the dunghill; but men cast it out. He that hath ears to hear, let him hear.

14:35  Nehodí se na pole ani na hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

14:35  Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

14:35  Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“

14:35  Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.

14:35  It is neither fit for the land, nor yet for the dunghill, [but] men cast it out. He that hath ears to hear, let him hear.

14:35  It is fit neither for the soil nor for the manure pile. It is thrown out. He who has ears to hear, let him hear."

14:35  It is neither fit for the land, nor yet for the dunghill; but men cast it out. He that has ears to hear, let him hear.

14:35  Neque in terram, neque in sterquilinium utile est, sed foras mittetur. Qui habet aures audiendi, audiat.