CzeCSP - Luke - 16

16:1  Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.

16:2  Zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.

16:3  Správce si řekl: Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

16:4  Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

16:5  A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: Kolik dlužíš mému pánovi?

16:6  On řekl: Sto věder oleje. Řekl mu: Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

16:7  Pak řekl druhému: Ty dlužíš kolik? On řekl: Sto měr pšenice. Říká mu: Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.

16:8  A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.

16:9  A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.

16:10  Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.

16:11  Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?

16:12  A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?

16:13  Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

16:14  Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu.

16:15  Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.

16:16  Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý ⌈je do něho naléhavě zván⌉.

16:17  Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.

16:18  Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“

16:19  „Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval.

16:20  U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

16:21  a toužil se nasytit aspoň ⌈tím, co padalo⌉ ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.

16:22  Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben.

16:23  A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

16:24  I zvolal: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.

16:25  Abraham řekl: Synu, vzpomeň si, že ⌈sis už vybral⌉ své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.

16:26  A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.

16:27  Řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

16:28  neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

16:29  Abraham řekl: Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!

16:30  On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.

16:31  Řekl mu: Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“