CzeCSP - Luke - 17

17:1  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí.

17:2  Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.

17:3  Mějte se na pozoru. Zhřeší–li tvůj bratr, pokárej ho, a ⌈uzná–li svou vinu⌉, odpusť mu.

17:4  A zhřeší–li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: Uznávám svou vinu, odpusť mi, odpustíš mu.“

17:5  Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“

17:6  Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechla by vás.“

17:7  „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: Pojď hned a ulehni ke stolu?

17:8  Neřekne mu spíše: Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty?

17:9  Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]

17:10  Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“

17:11  A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.

17:12  Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál

17:13  a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

17:14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.

17:15  Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;

17:16  padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.

17:17  Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

17:18  Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“

17:19  A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

17:20  Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází ⌈tak, abyste ho mohli pozorovat⌉;

17:21  ani neřeknou: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“

17:22  Učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

17:23  A budou vám říkat: Hle, zde je nebo hle, tam! Nechoďte a neběhejte za nimi.

17:24  Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].

17:25  Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.

17:26  A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:

17:27  jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

17:28  Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,

17:29  avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny.

17:30  Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.

17:31  Kdobude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

17:32  Pamatujte na Lotovu ženu.

17:33  Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.

17:34  Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.

17:35  Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.

17:36  [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]“

17:37  Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.“