CzeCSP - Luke - 14

14:1  A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

14:2  hle, byl před ním nějaký vodnatelný člověk.

14:3  Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu uzdravit, nebo ne?“

14:4  Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.

14:5  A jim řekl: „Spadne–li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“

14:6  Na to nebyli schopni odpovědět.

14:7  Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají přední místa, pověděl podobenství:

14:8  „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na přední místo, aby snad nebyl pozván někdo vzácnější než ty.

14:9  Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: Dej tomuto své místo, potom s hanbou zaujmeš poslední místo.

14:10  Ale když jsi pozván, jdi a ulehni na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: Příteli, postup dopředu. Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.

14:11  Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

14:12  Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.

14:13  Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé,

14:14  a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.“

14:15  Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený, kdo bude jíst chléb v Božím království.“

14:16  Ježíš mu řekl: „Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.

14:17  A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: Pojďte, protože [vše] už je připraveno.

14:18  I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

14:19  A druhý řekl: Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

14:20  A další řekl: Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.

14:21  Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.

14:22  A otrok řekl: Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.

14:23  A pán řekl otroku: Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

14:24  Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.“

14:25  Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim:

14:26  „Přichází–li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.

14:27  Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.

14:28  Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má–li na dokončení stavby?

14:29  Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,

14:30  a říkali by: Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.

14:31  Nebo táhne–li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je–li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?

14:32  Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.

14:33  Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.“

14:34  „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?

14:35  Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“