CzeCSP - Luke - 22

22:1  Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce.

22:2  Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu.

22:3  Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

22:4  Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal.

22:5  Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.

22:6  Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde ⌈stranou od⌉ zástupu.

22:7  Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován ⌈velikonoční beránek⌉.

22:8  Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli.“

22:9  Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“

22:10  Řekl jim: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde,

22:11  a hospodáři toho domu řekněte: Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky ⌈velikonočního beránka⌉?

22:12  A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.“

22:13  Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili ⌈velikonočního beránka⌉.

22:14  Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním.

22:15  Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.

22:16  Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

22:17  A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe.

22:18  Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

22:19  Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“

22:20  A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.

22:21  Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole.

22:22  Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“

22:23  A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

22:24  Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

22:25  On jim řekl: „Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.

22:26  Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.

22:27  Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

22:28  A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.

22:29  A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

22:30  abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“

22:31  „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici.

22:32  Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“

22:33  On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

22:34  Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“

22:35  A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“

22:36  Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.

22:37  Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné. Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“

22:38  Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“

22:39  A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci.

22:40  Když byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

22:41  Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:

22:42  „Otče, chceš–li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“

22:43  [Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho.

22:44  Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]

22:45  A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.

22:46  Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

22:47  Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

22:48  Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“

22:49  Když ti okolo něho uviděli, co ⌈se děje⌉, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“

22:50  A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.

22:51  Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej.

22:52  Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?

22:53  Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.“

22:54  Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.

22:55  Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.

22:56  A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“

22:57  On [ho] však zapřel: „Neznám ho, ženo.“

22:58  A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“

22:59  A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“

22:60  Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout.

22:61  Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“

22:62  I vyšel ven a hořce se rozplakal.

22:63  Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho.

22:64  Zahalili ⌈mu tvář⌉ a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“

22:65  A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.

22:66  A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu

22:67  a říkali: „Řekni nám, jsi–li ty Kristus.“ Řekl jim: „Řeknu–li vám to, zajisté neuvěříte.

22:68  Zeptám–li se, zajisté [mi] neodpovíte.

22:69  Od této chvíle však bude Syn člověka sedět na pravici Moci Boží.“

22:70  Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“

22:71  Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“