CzeCSP - Luke - 10

10:1  Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal je ⌈před sebou⌉ po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.

10:2  Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

10:3  Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

10:4  Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte.

10:5  Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!

10:6  A bude–li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám.

10:7  V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.

10:8  A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,

10:9  uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.

10:10  Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

10:11  I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.

10:12  Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“

10:13  „Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.

10:14  Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.

10:15  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!

10:16  Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“

10:17  Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“

10:18  Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk.

10:19  Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.

10:20  Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

10:21  V tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉.“

10:22  „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

10:23  V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

10:24  Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

10:25  A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“

10:26  On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

10:27  On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“

10:28  Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

10:29  On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

10:30  Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.

10:31  Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.

10:32  Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.

10:33  Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

10:34  Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj.

10:35  Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.

10:36  Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

10:37  On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

10:38  [Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala [do svého domu].

10:39  Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo.

10:40  Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

10:41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi,

10:42  jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“