CzeCSP - Luke - 7

7:1  Když dokončil všechna svá slova k lidu, vešel do Kafarnaum.

7:2  Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl na smrt nemocen.

7:3  Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.

7:4  Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden, abys mu to prokázal;

7:5  neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“

7:6  Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.

7:7  Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluhabude uzdraven.

7:8  Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky; řeknu–li některému: Jdi, pak jde; jinému: Přijď, pak přijde; a svému otroku: Udělej to, pak to udělá.“

7:9  Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.“

7:10  Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

7:11  A stalo se, že ⌈hned nato⌉ šel do města zvaného Naim. A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.

7:12  Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.

7:13  Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“

7:14  Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“

7:15  Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.

7:16  Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“

7:17  A toto slovo o něm se rozšířilo po celém Judsku a po všem okolí.

7:18  O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků

7:19  a poslal je k Ježíšovi se slovy: „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít, nebo máme očekávat⌉ jiného?“

7:20  Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“

7:21  V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

7:22  A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

7:23  A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

7:24  Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?

7:25  Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, ⌈kdo nosí nádherné šaty⌉ a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

7:26  Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

7:27  To je ten, o němž je napsáno: Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.

7:28  [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.

7:29  A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.

7:30  Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.“

7:31  „K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?

7:32  Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.

7:33  Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: Má démona.

7:34  Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!

7:35  Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“

7:36  Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ⌈zaujal místo⌉ u stolu.

7:37  Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.

7:38  A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je ⌈svými vlasy⌉, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.

7:39  Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: „Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“

7:40  Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli, řekni.“

7:41  „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát.

7:42  Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“

7:43  Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ On mu řekl: „Správně jsi usoudil.“

7:44  Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

7:45  Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.

7:46  Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy.

7:47  Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“

7:48  Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“

7:49  A spolustolovníci si začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“

7:50  Řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“