DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Psalms - 102

102:1  For David himself. Bless the Lord, O my soul: and let all that is within me bless his holy name.

102:1  Hear my prayer, O Lord, and let my cry come unto thee.

102:1  Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.

102:1  Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.

102:1  Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek.

102:1  Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

102:1  Ipsi David. Benedic, anima mea, Domino, et omnia quæ intra me sunt nomini sancto ejus.

102:2  Bless the Lord, O my soul, and never forget all he hath done for thee.

102:2  Hide not thy face from me in the day when I am in trouble; incline thine ear unto me: in the day when I call answer me speedily.

102:2  Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!

102:2  I. Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!

102:2  Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc!

102:2  Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

102:2  Benedic, anima mea, Domino, et noli oblivisci omnes retributiones ejus.

102:3  Who forgiveth all thy iniquities: who healeth all thy diseases.

102:3  For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as an hearth.

102:3  Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!

102:3  Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!

102:3  V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz!

102:3  Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

102:3  Qui propitiatur omnibus iniquitatibus tuis ; qui sanat omnes infirmitates tuas :

102:4  Who redeemeth thy life from destruction: who crowneth thee with mercy and compassion.

102:4  My heart is smitten, and withered like grass; so that I forget to eat my bread.

102:4  Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.

102:4  Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec.

102:4  Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.

102:4  Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

102:4  qui redimit de interitu vitam tuam ; qui coronat te in misericordia et miserationibus :

102:5  Who satisfieth thy desire with good things: thy youth shall be renewed like the eagle's.

102:5  By reason of the voice of my groaning my bones cleave to my skin.

102:5  Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;

102:5  Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!

102:5  Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám;

102:5  Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

102:5  qui replet in bonis desiderium tuum ; renovabitur ut aquilæ juventus tua :

102:6  The Lord doth mercies, and judgment for all that suffer wrong.

102:6  I am like a pelican of the wilderness: I am like an owl of the desert.

102:6  od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.

102:6  Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý!

102:6  pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu.

102:6  Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

102:6  faciens misericordias Dominus, et judicium omnibus injuriam patientibus.

102:7  He hath made his ways known to Moses: his wills to the children of Israel.

102:7  I watch, and am as a sparrow alone upon the house top.

102:7  Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,

102:7  Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách.

102:7  Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin.

102:7  Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

102:7  Notas fecit vias suas Moysi ; filiis Israël voluntates suas.

102:8  The Lord is compassionate and merciful: longsuffering and plenteous in mercy.

102:8  Mine enemies reproach me all the day; and they that are mad against me are sworn against me.

102:8  probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.

102:8  Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách.

102:8  Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše.

102:8  Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

102:8  Miserator et misericors Dominus : longanimis, et multum misericors.

102:9  He will not always be angry: nor will he threaten for ever.

102:9  For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,

102:9  Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,

102:9  Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!

102:9  Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají.

102:9  Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

102:9  Non in perpetuum irascetur, neque in æternum comminabitur.

102:10  He hath not dealt with us according to our sins: nor rewarded us according to our iniquities.

102:10  Because of thine indignation and thy wrath: for thou hast lifted me up, and cast me down.

102:10  popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím

102:10  Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám!

102:10  Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy.

102:10  Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

102:10  Non secundum peccata nostra fecit nobis, neque secundum iniquitates nostras retribuit nobis.

102:11  For according to the height of the heaven above the earth: he hath strengthened his mercy towards them that fear him.

102:11  My days are like a shadow that declineth; and I am withered like grass.

102:11  pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.

102:11  To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!

102:11  To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě.

102:11  Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

102:11  Quoniam secundum altitudinem cæli a terra, corroboravit misericordiam suam super timentes se ;

102:12  As far as the east is from the west, so far hath he removed our iniquities from us.

102:12  But thou, O Lord, shalt endure for ever; and thy remembrance unto all generations.

102:12  Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.

102:12  Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám.

102:12  Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina.

102:12  Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

102:12  quantum distat ortus ab occidente, longe fecit a nobis iniquitates nostras.

102:13  As a father hath compassion on his children, so hath the Lord compassion on them that fear him:

102:13  Thou shalt arise, and have mercy upon Zion: for the time to favour her, yea, the set time, is come.

102:13  Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.

102:13  II. Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka.

102:13  Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; ⌈jsi připomínán⌉ od pokolení do pokolení.

102:13  Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

102:13  Quomodo miseretur pater filiorum, misertus est Dominus timentibus se.

102:14  For he knoweth our frame. He remembereth that we are dust:

102:14  For thy servants take pleasure in her stones, and favour the dust thereof.

102:14  Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!

102:14  Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas!

102:14  Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle!

102:14  Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

102:14  Quoniam ipse cognovit figmentum nostrum ; recordatus est quoniam pulvis sumus.

102:15  Man's days are as grass, as the flower of the field so shall he flourish.

102:15  So the heathen shall fear the name of the Lord, and all the kings of the earth thy glory.

102:15  Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.

102:15  Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!

102:15  Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami.

102:15  Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

102:15  Homo, sicut fœnum dies ejus ; tamquam flos agri, sic efflorebit :

102:16  For the spirit shall pass in him, and he shall not be: and he shall know his place no more.

102:16  When the Lord shall build up Zion, he shall appear in his glory.

102:16  A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,

102:16  Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou,

102:16  Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy,

102:16  Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

102:16  quoniam spiritus pertransibit in illo, et non subsistet, et non cognoscet amplius locum suum.

102:17  But the mercy of the Lord is from eternity and unto eternity upon them that fear him: And his justice unto children's children,

102:17  He will regard the prayer of the destitute, and not despise their prayer.

102:17  protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě

102:17  až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě.

102:17  až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě,

102:17  Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

102:17  Misericordia autem Domini ab æterno, et usque in æternum super timentes eum. Et justitia illius in filios filiorum,

102:18  To such as keep his covenant, And are mindful of his commandments to do them.

102:18  This shall be written for the generation to come: and the people which shall be created shall praise the Lord.

102:18  a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.

102:18  Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou!

102:18  až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami.

102:18  Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

102:18  his qui servant testamentum ejus, et memores sunt mandatorum ipsius ad faciendum ea.

102:19  The Lord hath prepared his throne in heaven: and his kingdom shall rule over all.

102:19  For he hath looked down from the height of his sanctuary; from heaven did the Lord behold the earth;

102:19  Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,

102:19  Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,

102:19  Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina,

102:19  Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

102:19  Dominus in cælo paravit sedem suam, et regnum ipsius omnibus dominabitur.

102:20  Bless the Lord, all ye his angels: you that are mighty in strength, and execute his word, hearkening to the voice of his orders.

102:20  To hear the groaning of the prisoner; to loose those that are appointed to death;

102:20  že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,

102:20  že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,

102:20  který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi,

102:20  Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

102:20  Benedicite Domino, omnes angeli ejus : potentes virtute, facientes verbum illius, ad audiendam vocem sermonum ejus.

102:21  Bless the Lord, all ye his hosts: you ministers of his that do his will.

102:21  To declare the name of the Lord in Zion, and his praise in Jerusalem;

102:21  vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,

102:21  aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil!

102:21  aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti,

102:21  Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

102:21  Benedicite Domino, omnes virtutes ejus ; ministri ejus, qui facitis voluntatem ejus.

102:22  Bless the Lord, all his works: in every place of his dominion, O my soul, bless thou the Lord.

102:22  When the people are gathered together, and the kingdoms, to serve the Lord.

102:22  aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,

102:22  Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní,

102:22  aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,

102:22  Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

102:22  Benedicite Domino, omnia opera ejus : in omni loco dominationis ejus, benedic, anima mea, Domino.

102:23  He weakened my strength in the way; he shortened my days.

102:23  až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.

102:23  národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili!

102:23  když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu.

102:23  Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

102:24  I said, O my God, take me not away in the midst of my days: thy years are throughout all generations.

102:24  Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.

102:24  III. Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil.

102:24  Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny.

102:24  Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

102:25  Of old hast thou laid the foundation of the earth: and the heavens are the work of thy hands.

102:25  Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.

102:25  Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá!

102:25  Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů -- tvá léta jsou od pokolení do pokolení.

102:25  I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

102:26  They shall perish, but thou shalt endure: yea, all of them shall wax old like a garment; as a vesture shalt thou change them, and they shall be changed:

102:26  Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.

102:26  Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.

102:26  Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou.

102:26  Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

102:27  But thou art the same, and thy years shall have no end.

102:27  Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.

102:27  Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč.

102:27  Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna.

102:27  Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

102:28  The children of thy servants shall continue, and their seed shall be established before thee.

102:28  Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.

102:28  Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí.

102:28  Ale ty jsi stále týž -- tvá léta nekončí.

102:28  Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

102:29  Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

102:29  Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!

102:29  Synové tvých otroků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno.