CzeB21 - Psalms - 102

102:1  Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.

102:2  I. Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!

102:3  Svou tvář přede mnou neskrývej v den, kdy jsem ohrožen! Nakloň mi ucho své, v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!

102:4  Moje dny v dýmu ztrácí se, mé kosti planou jako pec.

102:5  Mé zbité srdce jak tráva uvadlo, ani si nevzpomenu na jídlo!

102:6  Od námahy svého kvílení jsem na kost vyhublý!

102:7  Pelikánu v poušti se podobám, jsem jako sýček v pustinách.

102:8  Nemohu spát a jsem sám jak vrabec na střechách.

102:9  Posměchu nepřátel jsem denně vydáván, za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!

102:10  Vždyť jako chleba popel polykám, do svého nápoje slzy přidávám!

102:11  To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení – pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!

102:12  Mých dnů jak stínu ubývá, jako ta tráva uvadám.

102:13  II. Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš, po všechna pokolení trvá tvá památka.

102:14  Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval, vždyť už je čas mu přízeň prokázat, už přišel správný čas!

102:15  Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení, nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!

102:16  Hospodinovo jméno národy ctít budou a všichni králové světa slávu tvou,

102:17  až Hospodin znovu Sion zbuduje, až se ukáže ve slávě.

102:18  Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího, tehdy nepohrdne jejich modlitbou!

102:19  Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,

102:20  že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,

102:21  aby vyslyšel nářek uvězněných, odsouzené k smrti aby propustil!

102:22  Hospodinovo jméno bude na Sionu znít, Jeruzalém jeho chvála naplní,

102:23  národy a království až se shromáždí, aby Hospodinu sloužili!

102:24  III. Uprostřed cesty mi síly podlomil, můj život náhle ukrátil.

102:25  Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života – po všechna pokolení trvají léta tvá!

102:26  Za pradávna jsi zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.

102:27  Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí. Odložíš je jak starý plášť a budou pryč.

102:28  Ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí.

102:29  Děti tvých služebníků budou žít dál, jejich símě před tebou bude rozkvétat!