CzeCEP - Acts - 4

4:1  Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji,

4:2  rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých.

4:3  Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer.

4:4  Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.

4:5  Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona,

4:6  velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu,

4:7  dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“

4:8  Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší,

4:9  když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil,

4:10  vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv.

4:11  Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným.

4:12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“

4:13  Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.

4:14  A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

4:15  Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili:

4:16  „Co s těmi lidmi uděláme? Bůh skrze ně způsobil zřejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít.

4:17  Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat.“

4:18  Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili.

4:19  Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.

4:20  Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“

4:21  A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zač by je mohli potrestat; také měli obavy z lidu, neboť všichni chválili Boha za to, co se stalo.

4:22  Tomu chromému, který byl zázračně uzdraven, bylo totiž už přes čtyřicet let.

4:23  Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

4:24  Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: „Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich,

4:25  ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‚Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí?

4:26  Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.‘

4:27  Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil,

4:28  a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.

4:29  Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo;

4:30  a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“

4:31  Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

4:32  Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

4:33  Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.

4:34  Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili,

4:35  skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.

4:36  Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - to znamená ‚syn útěchy‘ - levita původem z Kypru,

4:37  měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.