DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Haggai

Chapter 1

1:1  In the second year of Darius the king, in the sixth month, in the first day of the month, the word of the Lord came by the hand of Haggai the prophet, to Zorobabel the son of Salathiel, governor of Juda, and to Jesus the son of Josedec the high priest, saying:

1:1  In the second year of Darius the king, in the sixth month, in the first day of the month, came the word of the Lord by Haggai the prophet unto Zerubbabel the son of Shealtiel, governor of Judah, and to Joshua the son of Josedech, the high priest, saying,

1:1  V druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu.

1:1  Ve druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, přišlo skrze proroka Agea slovo Hospodinovo k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtielovu, a k veleknězi Jošuovi, synu Jocadakovu:

1:1  V druhém roce vlády krále Dareia, v šestém měsíci, prvního dne toho měsíce, stalo se Hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu:

1:1  Léta druhého Daria krále, měsíce šestého, prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a k Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, řkoucí:

1:1  In anno secundo Darii regis, in mense sexto, in die una mensis, factum est verbum Domini in manu Aggæi prophetæ, ad Zorobabel, filium Salathiel, ducem Juda, et ad Jesum, filium Josedec, sacerdotem magnum, dicens :

1:2  Thus saith the Lord of hosts, saying: This people saith: The time is not yet come for building the house of the Lord.

1:2  Thus speaketh the Lord of hosts, saying, This people say, The time is not come, the time that the Lord’s house should be built.

1:2  „Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.‘“

1:2  „Tak praví Hospodin zástupů – Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel ten čas; není čas budovat Hospodinův chrám.‘“

1:2  Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: Nepřišel ještě čas, čas, aby byl postaven Hospodinův dům.

1:2  Takto dí Hospodin zástupů, řka: Lid tento praví, že nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův staven byl.

1:2  Hæc ait Dominus exercituum, dicens : Populus iste dicit : Nondum venit tempus domus Domini ædificandæ.

1:3  And the word of the Lord came by the hand of Haggai the prophet, saying:

1:3  Then came the word of the Lord by Haggai the prophet, saying,

1:3  I stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea:

1:3  Proto skrze proroka Agea přišlo slovo Hospodinovo:

1:3  I stalo se Hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea:

1:3  Pročež stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:

1:3  Et factum est verbum Domini in manu Aggæi prophetæ, dicens :

1:4  Is it time for you to dwell in ceiled houses, and this house lie desolate?

1:4  Is it time for you, O ye, to dwell in your cieled houses, and this house lie waste?

1:4  „Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách?

1:4  „Podle vás je tedy čas, abyste si žili ve svých vyzdobených domech, zatímco tento chrám je v troskách?

1:4  Pro vás je již čas, abyste bydleli ve svých obložených domech, zatímco tento dům je zcela zpustošený?

1:4  Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domích svých taflovaných, a dům tento pustý stál?

1:4  Numquid tempus vobis est ut habitetis in domibus laqueatis, et domus ista deserta ?

1:5  And now thus saith the Lord of hosts: Set your hearts to consider your ways.

1:5  Now therefore thus saith the Lord of hosts; Consider your ways.

1:5  Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty!

1:5  Nuže tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám vede.

1:5  Nyní toto praví Hospodin zástupů: ⌈Přemýšlejte o svých cestách!⌉

1:5  Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.

1:5  Et nunc hæc dicit Dominus exercituum : Ponite corda vestra super vias vestras.

1:6  You have sowed much, and brought in little: you have eaten, but have not had enough: you have drunk, but have not been filled with drink: you have clothed yourselves, but have not been warmed: and he that hath earned wages, put them into a bag with holes.

1:6  Ye have sown much, and bring in little; ye eat, but ye have not enough; ye drink, but ye are not filled with drink; ye clothe you, but there is none warm; and he that earneth wages earneth wages to put it into a bag with holes.

1:6  Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku.“

1:6  Sejete mnoho, a sklízíte málo. Jíte, a nenajíte se. Pijete, a máte žízeň. Oblékáte se, a vůbec to nehřeje. Kdo něco vydělá, nosí to v měšci děravém.

1:6  Zaseli jste mnoho, sklízíte málo; jíte, ale nejste nasyceni, pijete, ale opít se nemůžete, oblékáte se, ale nezahřejete se, a ten, kdo se nechává najmout za mzdu, ⌈dává ji do⌉ děravého váčku.

1:6  Sejete mnoho, a shromažďujete málo; jíte, ale nebýváte nasyceni; pijete, ale neuhašujete žízně; obláčíte se, ale žádný nemůže se zahříti; a ten, kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého.

1:6  Seminastis multum, et intulistis parum ; comedistis, et non estis satiati ; bibistis, et non estis inebriati ; operuistis vos, et non estis calefacti ; et qui mercedes congregavit, misit eas in sacculum pertusum.

1:7  Thus saith the Lord of hosts: Set your hearts upon your ways:

1:7  Thus saith the Lord of hosts; Consider your ways.

1:7  „Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty.

1:7  Tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám vede!

1:7  Toto praví Hospodin zástupů: ⌈Přemýšlejte o svých cestách!⌉

1:7  Takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.

1:7  Hæc dicit Dominus exercituum : Ponite corda vestra super vias vestras ;

1:8  Go up to the mountain, bring timber, and build the house: and it shall be acceptable to me, and I shall be glorified, saith the Lord.

1:8  Go up to the mountain, and bring wood, and build the house; and I will take pleasure in it, and I will be glorified, saith the Lord.

1:8  Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin.

1:8  Vypravte se do hor, přivezte dřevo a stavte chrám. Já pak v něm najdu zalíbení, a tak se oslavím, praví Hospodin.

1:8  Vystupte do hor, přivezte dřevo a stavte dům; oblíbím si ho a budu oslaven, praví Hospodin.

1:8  Vstupte na tuto horu, a svezouce dříví, stavějte dům tento, i oblíbím sobě to, a budu oslaven, praví Hospodin.

1:8  ascendite in montem, portate ligna, et ædificate domum : et acceptabilis mihi erit, et glorificabor, dicit Dominus.

1:9  You have looked for more, and behold it became less, and you brought it home, and I blowed it away: why, saith the Lord of hosts? because my house is desolate, and you make haste every man to his own house.

1:9  Ye looked for much, and, lo, it came to little; and when ye brought it home, I did blow upon it. Why? saith the Lord of hosts. Because of mine house that is waste, and ye run every man unto his own house.

1:9  Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.

1:9  Očekáváte mnoho, a je z toho málo. Co přivezete domů, to rozfoukám. A proč? praví Hospodin zástupů. Protože můj chrám je v troskách a vy se staráte každý jen o svůj dům.

1:9  ⌈Vyhlíželi jste mnoho,⌉ a hle, je málo, a když jste to přinesli domů, odfoukl jsem to. Proč? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je zcela zpustošený, a vy si běháte každý za svým domem.

1:9  Patříte na mnoho, a aj, maličko jest, a což vnášíte do domu, já to rozdmychuji. Proč se to děje? dí Hospodin zástupů. I pro dům můj, že pustý jest, ješto vy jeden každý pečlivi jste o dům svůj.

1:9  Respexistis ad amplius, et ecce factum est minus ; et intulistis in domum, et exsufflavi illud : quam ob causam ? dicit Dominus exercituum : quia domus mea deserta est, et vos festinatis unusquisque in domum suam.

1:10  Therefore the heavens over you were stayed from giving dew, and the earth was hindered from yielding her fruits:

1:10  Therefore the heaven over you is stayed from dew, and the earth is stayed from her fruit.

1:10  Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu.

1:10  Proto nad vámi nebe zadrželo rosu a země zadržela svou úrodu.

1:10  Proto nebesa nad vámi zadržela rosu a země zadržela svou úrodu.

1:10  Protož zavřelo se nebe nad vámi, aby nedávalo rosy, země také zavřela se, aby nevydávala úrody své.

1:10  Propter hoc super vos prohibiti sunt cæli ne darent rorem, et terra prohibita est ne daret germen suum :

1:11  And I called for a drought upon the land, and upon the mountains, and upon the corn, and upon the wine, and upon the oil, and upon all that the ground bringeth forth, and upon men, and upon beasts, and upon all the labour of the hands.

1:11  And I called for a drought upon the land, and upon the mountains, and upon the corn, and upon the new wine, and upon the oil, and upon that which the ground bringeth forth, and upon men, and upon cattle, and upon all the labour of the hands.

1:11  Přivolal jsem sucho na zemi i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se rukama vytěží.“

1:11  Přivolal jsem sucho na tuto zemi i na hory, na obilí, víno, olej i na vše ostatní, co roste ze země, a také na lidi, na dobytek a na všechno, na čem pracujete.“

1:11  Přivolal jsem sucho na zemi a na hory, na obilí a mladé víno, na olej a na všechno, co země přináší, na lidi i zvířata, na všechen výtěžek rukou.

1:11  A tak zavolal jsem sucha na zemi tuto, a na tyto hory, i na obilé, i na víno, a na olej, i na to, což by měla vydávati země, i na lidi, i na dobytek, i na všecku práci rukou.

1:11  et vocavi siccitatem super terram, et super montes, et super triticum, et super vinum, et super oleum, et quæcumque profert humus, et super homines, et super jumenta, et super omnem laborem manuum.

1:12  Then Zorobabel the son of Salathiel, and Jesus the son of Josedec the high priest, and all the remnant of the people hearkened to the voice of the Lord their God, and to the words of Haggai the prophet, as the Lord their God sent him to them: and the people feared before the Lord.

1:12  Then Zerubbabel the son of Shealtiel, and Joshua the son of Josedech, the high priest, with all the remnant of the people, obeyed the voice of the Lord their God, and the words of Haggai the prophet, as the Lord their God had sent him, and the people did fear before the Lord.

1:12  Tehdy Zerubábel, syn Šealtíelův, a velekněz Jóšua, syn Jósadakův, i celý pozůstatek lidu uposlechli hlasu Hospodina, svého Boha, a slov proroka Agea, protože ho poslal Hospodin, jejich Bůh, a lid se začal bát Hospodina.

1:12  Zerubábel, syn Šealtielův, velekněz Jošua, syn Jocadakův, i všechen zbývající lid tehdy poslechli hlas Hospodina, svého Boha, totiž slova proroka Agea, neboť ho poslal Hospodin, jejich Bůh. A lid byl naplněn bázní před Hospodinem.

1:12  Zerubábel, syn Šealtíelův, a velekněz Jóšua, syn Jósadakův, i celý ostatek lidu uposlechli Hospodina, svého Boha, a slova proroka Agea, protože ho poslal Hospodin, jejich Bůh; a lid se bál Hospodina.

1:12  I uposlechl Zorobábel syn Salatielův, a Jozue syn Jozadakův, kněz nejvyšší, i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich; nebo se bál lid tváři Hospodinovy.

1:12  Et audivit Zorobabel, filius Salathiel, et Jesus, filius Josedec, sacerdos magnus, et omnes reliquiæ populi, vocem Domini Dei sui, et verba Aggæi prophetæ, sicut misit eum Dominus Deus eorum ad eos, et timuit populus a facie Domini.

1:13  And Haggai the messenger of the Lord, as one of the messengers of the Lord, spoke, saying to the people: I am with you, saith the Lord.

1:13  Then spake Haggai the Lord’s messenger in the Lord’s message unto the people, saying, I am with you, saith the Lord.

1:13  Hospodinův posel Ageus řekl z Hospodinova pověření lidu: „Já jsem s vámi, je výrok Hospodinův.“

1:13  Ageus, Hospodinův posel, pak lidu vyřídil Hospodinovo poselství: „Já jsem s vámi, praví Hospodin.“

1:13  A Hospodinův posel Ageus řekl lidu jako Hospodinovo poselství: ⌈Já jsem s vámi,⌉ je Hospodinův výrok.

1:13  Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin.

1:13  Et dixit Aggæus, nuntius Domini de nuntiis Domini, populo dicens : Ego vobiscum sum, dicit Dominus.

1:14  And the Lord stirred up the spirit of Zorobabel the son of Salathiel governor of Juda, and the spirit of Jesus the son of Josedec the high priest, and the spirit of all the rest of the people: and they went in, and did the work in the house of the Lord of Hosts their God.

1:14  And the Lord stirred up the spirit of Zerubbabel the son of Shealtiel, governor of Judah, and the spirit of Joshua the son of Josedech, the high priest, and the spirit of all the remnant of the people; and they came and did work in the house of the Lord of hosts, their God,

1:14  A Hospodin probudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šeltíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého pozůstatku lidu. I přišli a dali se do díla na domě Hospodina zástupů, svého Boha,

1:14  Hospodin tenkrát roznítil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šealtielova, ducha velekněze Jošuy, syna Jocadakova, i ducha všeho zbývajícího lidu. Přišli a dali se do práce na chrámu Hospodina zástupů, svého Boha.

1:14  A Hospodin vzbudil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šealtíelova, a ducha velekněze Jóšuy, syna Jósadakova, i ducha celého ostatku lidu. Přišli a konali práci v domě Hospodina zástupů, svého Boha,

1:14  V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova, knížete Judského, a ducha Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího, a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého.

1:14  Et suscitavit Dominus spiritum Zorobabel, filii Salathiel, ducis Juda, et spiritum Jesu, filii Josedec, sacerdotis magni, et spiritum reliquorum de omni populo : et ingressi sunt, et faciebant opus in domo Domini exercituum, Dei sui.

1:15  In the four and twentieth day of the sixth month, in the second year of Darius the king.

1:15  dvacátého čtvrtého dne šestého měsíce druhého roku vlády krále Dareia.

1:15  Bylo to čtyřiadvacátého dne šestého měsíce. Ve druhém roce vlády krále Dareia,

1:15  dvacátého čtvrtého dne, šestého měsíce, ve druhém roce vlády krále Dareia.

1:15  Dne dvadcátého čtvrtého, měsíce šestého, léta druhého Daria krále.

Chapter 2

2:1  In the four and twentieth day of the month, in the sixth month, in the second year of Darius the king, they began.

2:1  In the seventh month, in the one and twentieth day of the month, came the word of the Lord by the prophet Haggai, saying,

2:1  Dvacátého prvního dne sedmého měsíce stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea:

2:1  jednadvacátého dne sedmého měsíce, přišlo skrze proroka Agea slovo Hospodinovo:

2:1  Sedmého měsíce, dvacátého prvního dne se stalo Hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea:

2:1  Měsíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:

2:1  In die vigesima et quarta mensis, in sexto mense, in anno secundo Darii regis.

2:2  And in the seventh month, the word of the Lord came by the hand of Haggai the prophet, saying:

2:2  Speak now to Zerubbabel the son of Shealtiel, governor of Judah, and to Joshua the son of Josedech, the high priest, and to the residue of the people, saying,

2:2  „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu, a pozůstatku lidu:

2:2  „Promluv k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtielovu, k veleknězi Jošuovi, synu Jocadakovu, i ke zbývajícímu lidu:

2:2  Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu, i ostatku lidu:

2:2  Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, i k ostatkům lidu, řka:

2:2  In septimo mense, vigesima et prima mensis, factum est verbum Domini in manu Aggæi prophetæ, dicens :

2:3  Speak to Zorobabel the son of Salathiel the governor of Juda, and to Jesus the son of Josedec the high priest, and to the rest of the people, saying:

2:3  Who is left among you that saw this house in her first glory? and how do ye see it now? is it not in your eyes in comparison of it as nothing?

2:3  Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?

2:3  Zbývá mezi vámi ještě někdo, kdo viděl tento chrám v jeho dřívější slávě? A jak ho vidíte teď? Nepřipadá vám jako nic?

2:3  Kdo ⌈z vás,⌉ kteří jste zůstali, viděl tento dům v jeho první slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?

2:3  Kdo jest mezi vámi pozůstalý, ješto viděl dům ten v slávě jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic před očima vašima?

2:3  Loquere ad Zorobabel, filium Salathiel, ducem Juda, et ad Jesum, filium Josedec, sacerdotem magnum, et ad reliquos populi, dicens :

2:4  Who is left among you, that saw this house in its first glory? and how do you see it now? is it not in comparison to that as nothing in your eyes?

2:4  Yet now be strong, O Zerubbabel, saith the Lord; and be strong, O Joshua, son of Josedech, the high priest; and be strong, all ye people of the land, saith the Lord, and work: for I am with you, saith the Lord of hosts:

2:4  Buď rozhodný, Zerubábeli, je výrok Hospodinův, buď rozhodný, veleknězi Jóšuo, synu Jósadakův, buď rozhodný, všechen lide země, je výrok Hospodinův. Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů,

2:4  Nuže vzchop se, Zerubábeli! praví Hospodin. Vzchop se, veleknězi Jošuo, synu Jocadakův! Vzchop se, všechen lide této země, praví Hospodin, a dejte se do práce. Vždyť já jsem s vámi, praví Hospodin zástupů.

2:4  Nuže, posilni se, Zerubábeli, je Hospodinův výrok, posilni se, veleknězi Jóšuo, synu Jósadakův, posilni se, všechen lide země, je Hospodinův výrok, a jednejte, neboť já jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů,

2:4  A však nyní posilň se Zorobábeli, praví Hospodin, posilň se i Jozue synu Jozadakův, kněže nejvyšší, a posilň se všecken lide země této, praví Hospodin, a dodělejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů,

2:4  Quis in vobis est derelictus, qui vidit domum istam in gloria sua prima ? et quid vos videtis hanc nunc ? numquid non ita est, quasi non sit in oculis vestris ?

2:5  Yet now take courage, O Zorobabel, saith the Lord, and take courage, Jesus the son of Josedec the high priest, and take courage, all ye people of the land, saith the Lord of hosts: and perform (for I am with you, saith the Lord of hosts)

2:5  According to the word that I covenanted with you when ye came out of Egypt, so my spirit remaineth among you: fear ye not.

2:5  podle slova, kterým jsem se vám zavázal, když jste vyšli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se!

2:5  To je slovo, které jsem vám dal, když jste vycházeli z Egypta. Můj Duch zůstává vprostřed vás. Nebojte se!

2:5  kvůli úmluvě, kterou jsem uzavřel s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Můj duch stojí uprostřed vás, nebojte se.

2:5  Podlé slova, jímž jsem smlouvu učinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také můj stane u prostřed vás, nebojtež se.

2:5  Et nunc confortare, Zorobabel, dicit Dominus ; et confortare, Jesu, fili Josedec, sacerdos magne ; et confortare, omnis populus terræ, dicit Dominus exercituum : et facite (quoniam ego vobiscum sum, dicit Dominus exercituum)

2:6  The word that I covenanted with you when you came out of the land of Egypt: and my spirit shall be in the midst of you: fear not.

2:6  For thus saith the Lord of hosts; Yet once, it is a little while, and I will shake the heavens, and the earth, and the sea, and the dry land;

2:6  „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší.

2:6  Tak praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší.

2:6  Neboť toto praví Hospodin zástupů: ⌈Ještě jednou zakrátko⌉ zatřesu nebem i zemí, mořem i souší.

2:6  Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i suchostí.

2:6  verbum quod pepigi vobiscum cum egrederemini de terra Ægypti : et spiritus meus erit in medio vestrum : nolite timere.

2:7  For thus saith the Lord of hosts: Yet one little while, and I will move the heaven and the earth, and the sea, and the dry land.

2:7  And I will shake all nations, and the desire of all nations shall come: and I will fill this house with glory, saith the Lord of hosts.

2:7  Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.

2:7  Otřesu všemi národy, takže přijdou se svými poklady, a já tento chrám naplním slávou, praví Hospodin zástupů.

2:7  Zatřesu všemi národy, ⌈přijde to, po čem touží⌉ všechny národy, a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů.

2:7  Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou k Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů.

2:7  Quia hæc dicit Dominus exercituum : Adhuc unum modicum est, et ego commovebo cælum, et terram, et mare, et aridam.

2:8  And I will move all nations: AND THE DESIRED OF ALL NATIONS SHALL COME: and I will fill this house with glory: saith the Lord of hosts.

2:8  The silver is mine, and the gold is mine, saith the Lord of hosts.

2:8  Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů.

2:8  Mé je stříbro a mé je zlato, praví Hospodin zástupů.

2:8  Mně patří stříbro, mně patří zlato, je výrok Hospodina zástupů.

2:8  Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupů.

2:8  Et movebo omnes gentes, et veniet desideratus cunctis gentibus : et implebo domum istam gloria, dicit Dominus exercituum.

2:9  The silver is mine, and the gold is mine, saith the Lord of hosts.

2:9  The glory of this latter house shall be greater than of the former, saith the Lord of hosts: and in this place will I give peace, saith the Lord of hosts.

2:9  Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“

2:9  Sláva tohoto nového chrámu bude větší než toho prvního, praví Hospodin zástupů. Na tomto místě daruji pokoj, praví Hospodin zástupů.“

2:9  Větší bude budoucí sláva tohoto domu nežli první, praví Hospodin zástupů; na tomto místě ⌈způsobím pokoj,⌉ je výrok Hospodina zástupů.

2:9  Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů.

2:9  Meum est argentum, et meum est aurum, dicit Dominus exercituum.

2:10  Great shall be the glory of this last house more than of the first, saith the Lord of hosts: and in this place I will give peace, saith the Lord of hosts.

2:10  In the four and twentieth day of the ninth month, in the second year of Darius, came the word of the Lord by Haggai the prophet, saying,

2:10  Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce druhého roku vlády Dareirovy stalo se slovo Hospodinovo k proroku Ageovi.

2:10  Čtyřiadvacátého dne devátého měsíce ve druhém roce Dareiovy vlády dostal prorok Ageus slovo Hospodinovo:

2:10  Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ve druhém roce vlády Dareia stalo se Hospodinovo slovo k proroku Ageovi:

2:10  Dvadcátého čtvrtého dne, devátého měsíce, léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:

2:10  Magna erit gloria domus istius novissimæ plus quam primæ, dicit Dominus exercituum : et in loco isto dabo pacem, dicit Dominus exercituum.

2:11  In the four and twentieth day of the ninth month, in the second year of Darius the king, the word of the Lord came to Haggai the prophet, saying:

2:11  Thus saith the Lord of hosts; Ask now the priests concerning the law, saying,

2:11  Toto praví Hospodin zástupů: „Požádej kněze o poučení.

2:11  „Tak praví Hospodin zástupů – Zeptej se kněží na zákon:

2:11  Toto praví Hospodin zástupů: ⌈Zeptej se kněží na zákon⌉ slovy:

2:11  Takto praví Hospodin zástupů: Vzeptej se nyní kněží na zákon, řka:

2:11  In vigesima et quarta noni mensis, in anno secundo Darii regis, factum est verbum Domini ad Aggæum prophetam, dicens :

2:12  Thus saith the Lord of hosts: Ask the priests the law, saying:

2:12  If one bear holy flesh in the skirt of his garment, and with his skirt do touch bread, or pottage, or wine, or oil, or any meat, shall it be holy? And the priests answered and said, No.

2:12  ‚Kdyby někdo nesl svaté maso v cípu svého šatu a dotkl by se tím cípem chleba, kaše, vína, oleje nebo jakéhokoli jídla, bude to tím posvěceno?‘“ Kněží odpověděli: „Nikoli.“

2:12  Kdyby někdo nesl v cípu svého pláště posvěcené maso a tím cípem by se dotkl chleba, kaše, vína, oleje nebo jakéhokoli jídla, posvětí se to?“ „Ne,“ odpověděli kněží.

2:12  Jestliže někdo vezme posvátné maso do okraje svého roucha a tím okrajem se dotkne chleba, vařeného jídla, vína, oleje či jakékoliv potravy, bude to svaté? Kněží odpověděli: Ne.

2:12  Ej, kdyby někdo nesl maso svaté v křídle sukně své, aneb dotkl by se křídlem svým chleba, neb vaření, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmě, zdali bude posvěcen? I odpověděli kněží a řekli: Nikoli.

2:12  Hæc dicit Dominus exercituum : Interroga sacerdotes legem, dicens :

2:13  If a man carry sanctified flesh in the skirt of his garment, and touch with his skirt, bread, or pottage, or wine, or oil, or any meat: shall it be sanctified? And the priests answered, and said: No.

2:13  Then said Haggai, If one that is unclean by a dead body touch any of these, shall it be unclean? And the priests answered and said, It shall be unclean.

2:13  I řekl Ageus: „Kdyby se někdo poskvrněný mrtvolou dotkl něčeho z těchto věcí, poskvrní se to tím?“ Kněží odpověděli: „Poskvrní.“

2:13  „A kdyby se čehokoli takového dotkl někdo poskvrněný mrtvolou,“ pokračoval Ageus, „poskvrní se to?“ „Ano, poskvrní,“ odpověděli kněží.

2:13  Ageus se dále zeptal: Jestliže se ⌈někdo nečistý⌉ dotkne čehokoliv z toho, bude to nečisté? Kněží odpověděli: Bude to nečisté.

2:13  Tedy řekl Aggeus: Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého, dotkl by se něčeho z těch věcí, bude-li nečisté? I odpověděli kněží a řekli: Nečisté bude.

2:13  Si tulerit homo carnem sanctificatam in ora vestimenti sui, et tetigerit de summitate ejus panem, aut pulmentum, aut vinum, aut oleum, aut omnem cibum, numquid sanctificabitur ? Respondentes autem sacerdotes, dixerunt : Non.

2:14  And Haggai said: If one that is unclean by occasion of a soul touch any of all these things, shall it be defiled? And the priests answered, and said: It shall be defiled.

2:14  Then answered Haggai, and said, So is this people, and so is this nation before me, saith the Lord; and so is every work of their hands; and that which they offer there is unclean.

2:14  Ageus na to pokračoval: „Tak je tomu přede mnou s tímto lidem, s tímto pronárodem, je výrok Hospodinův, i se vším dílem jejich rukou: cokoli sem přinášejí je poskvrněné.

2:14  Na to Ageus řekl: „Stejné je to v mých očích s tímto lidem a s tímto národem, praví Hospodin. Stejné je to se vším, co dělají a co tu obětují – je to nečisté!

2:14  Nato Ageus odpověděl: Takový je tento lid a takový je tento národ přede mnou, je Hospodinův výrok; takové jsou všechny skutky jejich rukou. Co tam obětují, je nečisté.

2:14  Tedy odpovídaje Aggeus, řekl: Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obětovali tam, nečisté bylo.

2:14  Et dixit Aggæus : Si tetigerit pollutus in anima ex omnibus his, numquid contaminabitur ? Et responderunt sacerdotes, et dixerunt : Contaminabitur.

2:15  And Haggai answered, and said: So is this people, and so is this nation before my face, saith the Lord, and so is all the work of their hands: and all that they have offered there, shall be defiled.

2:15  And now, I pray you, consider from this day and upward, from before a stone was laid upon a stone in the temple of the Lord:

2:15  Ale vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál. Dříve než byl v Hospodinově domě kladen kámen ke kameni,

2:15  Všímejte si ale, jak bude ode dneška dál. Jak bylo předtím, než se v Hospodinově chrámu začal pokládat kámen na kámen?

2:15  Nuže přemýšlejte, ⌈jak tomu bylo před tímto dnem,⌉ dříve nežli byl položen kámen na kámen v Hospodinově chrámu:

2:15  Nyní tedy přiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž přestal kladen býti kámen na kameni v domě Hospodinově,

2:15  Et respondit Aggæus, et dixit : Sic populus iste, et sic gens ista ante faciem meam, dicit Dominus, et sic omne opus manuum eorum : et omnia quæ obtulerunt ibi, contaminata erunt.

2:16  And now consider in your hearts, from this day and upward, before there was a stone laid upon a stone in the temple of the Lord.

2:16  Since those days were, when one came to an heap of twenty measures, there were but ten: when one came to the pressfat for to draw out fifty vessels out of the press, there were but twenty.

2:16  co se dálo? Když někdo přišel k hromadě obilí pro dvacet měr, bylo na ní jen deset. Když někdo přišel k lisu, aby nabral z kádě padesát měr, bylo v ní jen dvacet.

2:16  Kdo tehdy přišel k hromadě zrní pro dvacet měr, našel tam jen deset. Kdo přišel k vinné kádi pro padesát měr, našel tam jen dvacet.

2:16  Tehdy, když někdo přišel k hromadě obilí o dvaceti mírách, vydala jen deset, když přišel k lisu, aby nabral padesát měr, vydal jen dvacet.

2:16  Od toho času, když přišel někdo k hromadě dvadcíti, bylo jen deset; když přišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet.

2:16  Et nunc ponite corda vestra a die hac et supra, antequam poneretur lapis super lapidem in templo Domini.

2:17  When you went to a heap of twenty bushels, and they became ten: and you went into the press, to press out fifty vessels, and they became twenty.

2:17  I smote you with blasting and with mildew and with hail in all the labours of your hands; yet ye turned not to me, saith the Lord.

2:17  Bil jsem rzí, obilnou směsí a krupobitím vás i všechno dílo vašich rukou, a přece se nikdo z vás ke mně neobrátil, je výrok Hospodinův.

2:17  Všechno, na čem jste pracovali, jsem bil plísní, snětí a kroupami, a přesto jste na mě nedbali, praví Hospodin.

2:17  Bil jsem vás obilnou rzí, snětí a krupobitím všechno dílo vašich rukou, ale ⌈neobrátili jste sei⌉ ke mně, je Hospodinův výrok.

2:17  Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mně, praví Hospodin.

2:17  Cum accederetis ad acervum viginti modiorum, et fierent decem ; et intraretis ad torcular, ut exprimeretis quinquaginta lagenas, et fiebant viginti.

2:18  I struck you with a blasting wind, and all the works of your hand with the mildew and with hail, yet there was none among you that returned to me, saith the Lord.

2:18  Consider now from this day and upward, from the four and twentieth day of the ninth month, even from the day that the foundation of the Lord’s temple was laid, consider it.

2:18  Vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál, od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byl znovu založen chrám Hospodinův! Vezměte si to k srdci.

2:18  Všímejte si, jak bude ode dneška dál, jak bude od čtyřiadvacátého dne devátého měsíce – ode dne, kdy byl znovu založen Hospodinův chrám. Všímejte si:

2:18  Přemýšlejte, jak tomu bylo ⌈před tímto dnem,⌉ před dvacátým čtvrtým dnem devátého měsíce, před dnem, kdy byly položeny základy Hospodinova chrámu. Přemýšlejte o tom.

2:18  Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův, (přiložte srdce své).

2:18  Percussi vos vento urente, et aurugine, et grandine omnia opera manuum vestrarum : et non fuit in vobis qui reverteretur ad me, dicit Dominus.

2:19  Set your hearts from this day, and henceforward, from the four and twentieth day of the ninth month: from the day that the foundations of the temple of the Lord were laid, and lay it up in your hearts.

2:19  Is the seed yet in the barn? yea, as yet the vine, and the fig tree, and the pomegranate, and the olive tree, hath not brought forth: from this day will I bless you.

2:19  Ačkoli ještě není zrno na sýpce a vinná réva, fíkovník, granátovník a oliva nepřinesly dosud ovoce, od tohoto dne budu žehnat.“

2:19  Je už v obilnici zrní? Réva, fíkovník, granátovník ani oliva ještě nerodí? Ode dneška vám požehnám.“

2:19  Což je ještě zrno v obilnici? A víno, fíkovník, granátovník ani olivovník nepřinesly plody. Od tohoto dne budu žehnat.

2:19  Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám.

2:19  Ponite corda vestra ex die ista, et in futurum, a die vigesima et quarta noni mensis : a die qua fundamenta jacta sunt templi Domini, ponite super cor vestrum.

2:20  Is the seed as yet sprung up? or hath the vine, and the fig tree, and the pomegranate, and the olive tree as yet flourished? from this day I will bless you.

2:20  And again the word of the Lord came unto Haggai in the four and twentieth day of the month, saying,

2:20  Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce stalo se slovo Hospodinovo k Ageovi ještě jednou:

2:20  Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce dostal Ageus podruhé slovo Hospodinovo:

2:20  I stalo se Hospodinovo slovo podruhé k Ageovi dvacátého čtvrtého dne toho měsíce:

2:20  Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce, řkoucí:

2:20  Numquid jam semen in germine est, et adhuc vinea, et ficus, et malogranatum, et lignum olivæ non floruit ? ex die ista benedicam.

2:21  And the word of the Lord came a second time to Haggai in the four and twentieth day of the month, saying:

2:21  Speak to Zerubbabel, governor of Judah, saying, I will shake the heavens and the earth;

2:21  „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí.

2:21  „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí.

2:21  Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Zatřesu nebem i zemí.

2:21  Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, řka: Já pohnu nebem i zemí,

2:21  Et factum est verbum Domini secundo ad Aggæum in vigesima et quarta mensis, dicens :

2:22  Speak to Zorobabel the governor of Juda, saying: I will move both heaven and earth.

2:22  And I will overthrow the throne of kingdoms, and I will destroy the strength of the kingdoms of the heathen; and I will overthrow the chariots, and those that ride in them; and the horses and their riders shall come down, every one by the sword of his brother.

2:22  Podvrátím trůny všech království a zlomím sílu království pronárodů, převrátím vůz i s těmi, kteří na něm jezdí, klesnou koně i jezdci, každý padne mečem svého bratra.

2:22  Převrhnu královské trůny a sílu pohanských říší zničím. Převrhnu vozy i s vozataji, takže padnou koně a jejich jezdci se navzájem pobijí.

2:22  Převrátím trůny království, vyhladím sílu království národů, převrátím válečné vozy i jejich jezdce, klesnou koně i jejich jezdci, ⌈jeden mečem druhého.⌉

2:22  A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vůz i ty, kteříž na něm jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meče bratra svého.

2:22  Loquere ad Zorobabel ducem Juda, dicens : Ego movebo cælum pariter et terram,

2:23  And I will overthrow the throne of kingdoms, and will destroy the strength of the kingdom of the Gentiles: and I will overthrow the chariot, and him that rideth therein: and the horses and their riders shall come down, every one by the sword of his brother.

2:23  In that day, saith the Lord of hosts, will I take thee, O Zerubbabel, my servant, the son of Shealtiel, saith the Lord, and will make thee as a signet: for I have chosen thee, saith the Lord of hosts.

2:23  V onen den, je výrok Hospodina zástupů, vezmu tebe, svého služebníka, Zerubábeli, synu Šealtíelův, je výrok Hospodinův, a učiním tě pečetním prstenem, neboť jsem tě vyvolil, je výrok Hospodina zástupů.“

2:23  V ten den, praví Hospodin zástupů, tě vezmu, můj služebníku Zerubábeli, synu Šealtielův, praví Hospodin, a učiním tě svým pečetním prstenem, protože tebe jsem si vyvolil, praví Hospodin zástupů.“

2:23  V onen den, je výrok Hospodina zástupů, tě vezmu, můj otroku Zerubábeli, synu Šealtíelův -- je Hospodinův výrok -- a učiním tě pečetním prstenem, neboť tebe jsem vyvolil, je výrok Hospodina zástupů.

2:23  V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatielův, služebníče můj, praví Hospodin, a učiním tě jako pečetní prsten; nebo jsem tě vyvolil, praví Hospodin zástupů.

2:23  et subvertam solium regnorum, et conteram fortitudinem regni gentium : et subvertam quadrigam et ascensorem ejus, et descendent equi, et ascensores eorum, vir in gladio fratris sui.

2:24  In that day, saith the Lord of hosts, I will take thee, O Zorobabel the son of Salathiel, my servant, saith the Lord, and will make thee as a signet, for I have chosen thee, saith the Lord of hosts.

2:24  In die illa, dicit Dominus exercituum, assumam te, Zorobabel, fili Salathiel, serve meus, dicit Dominus : et ponam te quasi signaculum, quia te elegi, dicit Dominus exercituum.