CzeCEP - Proverbs - 7

7:1  Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.

7:2  Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.

7:3  Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.

7:4  Moudrosti řekni: „Jsi moje sestra“, rozumnost nazvi svou příbuznou,

7:5  aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.

7:6  Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu

7:7  a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.

7:8  Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu

7:9  na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.

7:10  A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.

7:11  Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.

7:12  Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.

7:13  Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:

7:14  „Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.

7:15  Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.

7:16  Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.

7:17  Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.

7:18  Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.

7:19  Muž není doma, odešel na dalekou cestu.

7:20  Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku.“

7:21  Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.

7:22  Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,

7:23  než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.

7:24  Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.

7:25  Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.

7:26  Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.

7:27  Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.