CzeCEP - Psalms - 139

139:1  Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

139:2  Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

139:3  Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

139:4  Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

139:5  Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.

139:6  Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

139:7  Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

139:8  Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

139:9  I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

139:10  tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

139:11  Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.

139:12  Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

139:13  Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

139:14  Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

139:15  Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

139:16  Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

139:17  Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,

139:18  sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.

139:19  Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!

139:20  Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.

139:21  Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?

139:22  Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.

139:23  Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

139:24  hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!