CzeCEP - Psalms - 104

104:1  Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.

104:2  Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.

104:3  Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.

104:4  Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.

104:5  Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.

104:6  Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;

104:7  pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.

104:8  Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

104:9  Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.

104:10  Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.

104:11  Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.

104:12  Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.

104:13  Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

104:14  Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.

104:15  Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.

104:16  Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.

104:17  A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.

104:18  Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.

104:19  Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.

104:20  Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;

104:21  lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.

104:22  Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.

104:23  Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.

104:24  Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.

104:25  Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,

104:26  plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.

104:27  A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;

104:28  rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.

104:29  Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.

104:30  Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.

104:31  Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.

104:32  Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.

104:33  Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.

104:34  Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.

104:35  Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.