CzeCEP - Psalms - 78

78:1  Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,

78:2  otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.

78:3  Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,

78:4  nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.

78:5  Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,

78:6  aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,

78:7  aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,

78:8  a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.

78:9  Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.

78:10  Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,

78:11  zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.

78:12  On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.

78:13  Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.

78:14  Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.

78:15  Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,

78:16  bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.

78:17  Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,

78:18  srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.

78:19  A reptali proti Bohu: „Může Bůh prostřít stůl v poušti?

78:20  Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?“

78:21  Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,

78:22  neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.

78:23  Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes

78:24  a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.

78:25  Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.

78:26  Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí

78:27  a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,

78:28  nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.

78:29  Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.

78:30  Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,

78:31  když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.

78:32  Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.

78:33  Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.

78:34  Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,

78:35  připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.

78:36  Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,

78:37  v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.

78:38  Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,

78:39  pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.

78:40  Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!

78:41  Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.

78:42  Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,

78:43  když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.

78:44  Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.

78:45  Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.

78:46  Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.

78:47  Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.

78:48  Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.

78:49  Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.

78:50  Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.

78:51  Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.

78:52  Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,

78:53  vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.

78:54  Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.

78:55  Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.

78:56  Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,

78:57  odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.

78:58  Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.

78:59  Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:

78:60  opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.

78:61  Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka

78:62  a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.

78:63  Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.

78:64  Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.

78:65  A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,

78:66  zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.

78:67  Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,

78:68  zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.

78:69  Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.

78:70  Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,

78:71  od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.

78:72  A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.