CzeB21 - Genesis - 49

49:1  Jákob tenkrát svolal své syny: „Sejděte se, ať vám oznámím, co vás potká ve dnech budoucích.

49:2  Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi:

49:3  Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci.

49:4  Jak voda vzkypěl jsi – ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit.

49:5  Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí.

49:6  Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru.

49:7  Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím.

49:8  Judo, tebe tví bratři budou chválit, tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí.

49:9  Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo přiměje ho vstát?

49:10  Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy.

49:11  K vinnému keři přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně své roucho vypere, v krvi hroznů svůj šat.

49:12  Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou.

49:13  Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine.

49:14  Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící.

49:15  Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem!

49:16  Dan soudit bude lid svůj jako jeden z kmenů Izraele.

49:17  Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět.

49:18  Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!

49:19  Gád – horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní.

49:20  Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará.

49:21  Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy.

49:22  Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou.

49:23  Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali.

49:24  Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –

49:25  od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna!

49:26  Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří!

49:27  Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí.“

49:28  Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.

49:29  Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského,

49:30  do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.

49:31  Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu.

49:32  To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“

49:33  A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.