DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Maccabees - 15

15:1  But when Nicanor understood that Judas was in the places of Samaria, he purposed to set upon him with all violence, on the sabbath day.

15:1  Když se Nikanor dozvěděl, že Juda je se svými muži v oblasti Samaří, rozhodl se zaútočit na ně pro větší jistotu v den odpočinku.

15:1  Nicanor autem, ut comperit Judam esse in locis Samariæ, cogitavit cum omni impetu die sabbati committere bellum.

15:2  And when the Jews that were constrained to follow him, said: Do not act so fiercely and barbarously, but give honour to the day that is sanctified: and reverence him that beholdeth all things:

15:2  Židé, kteří byli donuceni ho doprovázet, však říkali: „Nevyhlazuj je takto krutě a barbarsky. Ucti den, který Vševidoucí posvětil nade všechny ostatní.“

15:2  Judæis vero qui illum per necessitatem sequebantur, dicentibus : Ne ita ferociter et barbare feceris, sed honorem tribue diei sanctificationis, et honora eum qui universa conspicit :

15:3  That unhappy man asked, if there were a mighty One in heaven, that had commanded the sabbath day to be kept.

15:3  Ten trojnásobný proklatec se jich zeptal: „Je snad v nebi nějaký vládce, který nařídil slavit sobotní den?“

15:3  ille infelix interrogavit si est potens in cælo, qui imperavit agi diem sabbatorum.

15:4  And when they answered: There is the living Lord himself in heaven, the mighty One, that commanded the seventh day to be kept.

15:4  „Sám živý Hospodin, Vládce na nebi!“ odpověděli. „To on přikázal zachovávat sedmý den.“

15:4  Et respondentibus illis : Est Dominus vivus ipse in cælo potens, qui jussit agi septimam diem :

15:5  Then he said: And I am mighty upon the earth, and I command to take arms, and to do the king's business. Nevertheless he prevailed not to accomplish his design.

15:5  „Já jsem zase vládce na zemi,“ opáčil Nikanor, „a přikazuji vám vzít zbraně a splnit povinnost vůči králi!“ Tento svůj podlý záměr však naplnit nedokázal.

15:5  at ille ait : Et ego potens sum super terram qui impero sumi arma, et negotia regis impleri. Tamen non obtinuit ut consilium perficeret.

15:6  So Nicanor being puffed up with exceeding great pride, thought to set up a public monument of his victory over Judas.

15:6  Nikanor se ve své nesmírné zpupnosti a pýše rozhodl, že si postaví veřejný pomník svého vítězství nad Judou a jeho muži.

15:6  Et Nicanor quidem cum summa superbia erectus, cogitaverat commune trophæum statuere de Juda.

15:7  But Machabeus ever trusted with all hope that God would help them.

15:7  Makabejský ale stále s plnou důvěrou spoléhal, že mu Hospodin přijde na pomoc.

15:7  Machabæus autem semper confidebat cum omni spe auxilium sibi a Deo affuturum :

15:8  And he exhorted his people not to fear the coming of the nations, but to remember the help they had before received from heaven, and now to hope for victory from the Almighty.

15:8  Povzbuzoval své muže, ať se nebojí vpádu pohanů. Ať si raději připomínají, kolikrát už jim Nebesa pomohla, a i nyní očekávají, že jim Všemohoucí daruje vítězství.

15:8  et hortabatur suos ne formidarent ad adventum nationum, sed in mente haberent adjutoria sibi facta de cælo, et nunc sperarent ab Omnipotente sibi affuturam victoriam.

15:9  And speaking to them out of the law, and the prophets, and withal putting them in mind of the battles they had fought before, he made them more cheerful:

15:9  Nabádal je slovy Zákona i Proroků a připomínal jim zápasy, kterými prošli, a tak jim dodal odvahy.

15:9  Et allocutus eos de lege et prophetis, admonens etiam certamina quæ fecerant prius, promptiores constituit eos :

15:10  Then after he had encouraged them, he shewed withal the falsehood of the Gentiles, and their breach of oaths.

15:10  Když je vyburcoval k odhodlání, vydal jim rozkazy, přičemž jim líčil pohanskou věrolomnost a porušování přísah.

15:10  et ita animis eorum erectis simul ostendebat gentium fallaciam, et juramentorum prævaricationem.

15:11  So he armed every one of them, not with defence of shield and spear, but with very good speeches, and exhortations, and told them a dream worthy to be believed, whereby he rejoiced them all.

15:11  Každého z nich vyzbrojil ne toliko ochranou štítů a kopí, jako spíš slovy ušlechtilého povzbuzení. Pak jim ještě vyprávěl svůj přesvědčivý sen a všechny jím nadmíru potěšil.

15:11  Singulos autem illorum armavit, non clypei et hastæ munitione, sed sermonibus optimis et exhortationibus, exposito digno fide somnio, per quod universos lætificavit.

15:12  Now the vision was in this manner. Onias, who had been high priest, a good and virtuous man, modest in his looks, gentle in his manners, and graceful in speech, and who from a child was exercised in virtues holding up his hands, prayed for all the people of the Jews:

15:12  Měl totiž vidění, jak někdejší velekněz Oniáš (ten dobrý a počestný člověk skromného vystupování a laskavé povahy, který uměl příhodně mluvit a od dětství byl vychován k veškeré ctnosti), rozepjal ruce a modlil se za celé židovské společenství.

15:12  Erat autem hujuscemodi visus : Oniam, qui fuerat summus sacerdos, virum bonum et benignum, verecundum visu, modestum moribus, et eloquio decorum, et qui a puero in virtutibus exercitatus sit, manus protendentem orare pro omni populo Judæorum.

15:13  After this there appeared also another man, admirable for age, and glory, and environed with great beauty and majesty:

15:13  Podobně se mu potom zjevil ctihodný stařec v šedinách, zahalený podivuhodným a vznešeným majestátem.

15:13  Post hoc apparuisse et alium virum ætate et gloria mirabilem, et magni decoris habitudine circa illum.

15:14  Then Onias answering, said: This is a lover of his brethren, and of the people of Israel: this is he that prayeth much for the people, and for all the holy city, Jeremias, the prophet of God.

15:14  Vtom promluvil Oniáš a řekl: „Tento muž miluje své bratry a velmi se modlí za lid a svaté město; je to Jeremiáš, prorok Boží!“

15:14  Respondentem vero Oniam dixisse : Hic est fratrum amator, et populi Israël : hic est qui multum orat pro populo et universa sancta civitate, Jeremias propheta Dei.

15:15  Whereupon Jeremias stretched forth his right hand, and gave to Judas a sword of gold, saying:

15:15  Jeremiáš pak vztáhl pravici a předal Judovi zlatý meč se slovy:

15:15  Extendisse autem Jeremiam dextram, et dedisse Judæ gladium aureum, dicentem :

15:16  Take this holy sword, a gift from God, wherewith thou shalt overthrow the adversaries of my people Israel.

15:16  „Přijmi tento svatý meč jako dar od Boha. Jím pobiješ své protivníky.“

15:16  Accipe sanctum gladium munus a Deo, in quo dejicies adversarios populi mei Israël.

15:17  Thus being exhorted with the words of Judas, which were very good, and proper to stir up the courage, and strengthen the hearts of the young men, they resolved to fight, and to set upon them manfully: that valour might decide the matter, because the holy city, and the temple were in danger.

15:17  Povzbuzeni Judovými překrásnými slovy, která v nich probouzela odvahu a dodávala mužnost mladíkům, se rozhodli, že nebudou stavět tábor, ale pustí se směle do boje. Chtěli vše raději vyřešit statečným bojem muže proti muži, než aby vydali ohrožení město, svaté zákony a chrám.

15:17  Exhortati itaque Judæ sermonibus bonis valde, de quibus extolli posset impetus, et animi juvenum confortari, statuerunt dimicare et confligere fortiter : ut virtus de negotiis judicaret, eo quod civitas sancta et templum periclitarentur.

15:18  For their concern was less for their wives, and children, and for their brethren, and kinsfolks: but their greatest and principal fear was for the holiness of the temple.

15:18  Obava o ženy a děti, bratry a příbuzné je tolik netížila, neboť jejich největší a hlavní starostí byl posvěcený chrám.

15:18  Erat enim pro uxoribus et filiis, itemque pro fratribus et cognatis, minor sollicitudo : maximus vero et primus pro sanctitate timor erat templi.

15:19  And they also that were in the city, had no little concern for them that were to be engaged in battle.

15:19  Ti, kdo zůstali ve městě, byli neméně znepokojeni obavou o ty, kdo bojovali venku.

15:19  Sed et eos qui in civitate erant, non minima sollicitudo habebat pro his qui congressuri erant.

15:20  And now when all expected what judgment would be given, and the enemies were at hand, and the army was set in array, the beasts and the horsemen ranged in convenient places,

15:20  Všichni očekávali nadcházející rozhodnou bitvu. Nepřátelé už přitáhli, vojsko sešikované do boje, sloni na výhodných pozicích a jízda rozestavená na křídlech.

15:20  Et cum jam omnes sperarent judicium futurum, hostesque adessent atque exercitus esset ordinatus, bestiæ equitesque opportuno in loco compositi,

15:21  Machabeus considering the coming of the multitude, and the divers preparations of armour, and the fierceness of the beasts, stretching out his hands to heaven, called upon the Lord, that worketh wonders, who giveth victory to them that are worthy, not according to the power of their arms, but according as it seemeth good to him.

15:21  Makabejský pozoroval nastupující vojska a viděl rozmanitost jejich výzbroje i divokost zvířat. Pozvedl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl totiž, že vítězství nelze získat zbraněmi, ale že On je dává dle svého uvážení těm, kdo si je zaslouží.

15:21  considerans Machabæus adventum multitudinis, et apparatum varium armorum, et ferocitatem bestiarum, extendens manus in cælum, prodigia facientem Dominum invocavit, qui non secundum armorum potentiam, sed prout ipsi placet, dat dignis victoriam.

15:22  And in his prayer he said after this manner: Thou, O Lord, who didst send thy angel in the time of Ezechias, king of Juda, and didst kill a hundred and eighty-five thousand of the army of Sennacherib:

15:22  Vzýval ho tedy těmito slovy: „Pane, ty jsi poslal svého anděla k judskému králi Ezechiášovi a pobil v Senacheribově táboře na 185 000 mužů.

15:22  Dixit autem invocans hoc modo : Tu Domine, qui misisti angelum tuum sub Ezechia rege Juda, et interfecisti de castris Sennacherib centum octoginta quinque millia :

15:23  Send now also, O Lord of heaven, thy good angel before us, for the fear and dread of the greatness of thy arm,

15:23  Vládce nebes, pošli svého dobrého anděla také nyní před námi, ať rozsévá strach a hrůzu!

15:23  et nunc, dominator cælorum, mitte angelum tuum bonum ante nos in timore et tremore magnitudinis brachii tui,

15:24  That they may be afraid, who come with blasphemy against thy holy people. And thus he concluded his prayer.

15:24  Svou mocnou paží rozdrť ty, kdo rouhavě útočí na tvůj svatý lid!“ Těmi slovy skončil.

15:24  ut metuant qui cum blasphemia veniunt adversus sanctum populum tuum. Et hic quidem ita peroravit.

15:25  But Nicanor, and they that were with him came forward, with trumpets and songs.

15:25  Nikanorovi muži se blížili s troubením a válečnými zpěvy,

15:25  Nicanor autem et qui cum ipso erant, cum tubis et canticis admovebant.

15:26  But Judas, and they that were with him, encountered them, calling upon God by prayers:

15:26  zatímco Judovi muži šli vstříc nepřátelům s prosbami a modlitbami.

15:26  Judas vero et qui cum eo erant, invocato Deo, per orationes congressi sunt :

15:27  So fighting with their hands, but praying to the Lord with their hearts, they slew no less than five and thirty thousand, being greatly cheered with the presence of God.

15:27  Rukama bojovali a srdcem se modlili k Bohu; pobili nejméně 35 000 mužů a velice se nad tím projevem Boží moci radovali.

15:27  manu quidem pugnantes, sed Dominum cordibus orantes, prostraverunt non minus triginta quinque millia, præsentia Dei magnifice delectati.

15:28  And when the battle was over, and they were returning with joy, they understood that Nicanor was slain in his armour.

15:28  Po bitvě se vesele vraceli domů, když vtom poznali Nikanora, jak tam leží mrtev v plné zbroji.

15:28  Cumque cessassent, et cum gaudio redirent, cognoverunt Nicanorem ruisse cum armis suis.

15:29  Then making a shout, and a great noise, they blessed the Almighty Lord in their own language.

15:29  Spustil se křik a rozruch a začali velebit Vládce v jazyce svých otců.

15:29  Facto itaque clamore, et perturbatione excitata, patria voce omnipotentem Dominum benedicebant.

15:30  And Judas, who was altogether ready, in body and mind, to die for his countrymen, commanded that Nicanor's head, and his hand, with the shoulder, should be cut off, and carried to Jerusalem.

15:30  Juda, který bojoval tělem i duší v první linii za své spoluobčany a od mládí projevoval oddanost svým krajanům, pak přikázal, aby Nikanorovi usekli hlavu a ruku v rameni a přinesli je do Jeruzaléma.

15:30  Præcepit autem Judas, qui per omnia corpore et animo mori pro civibus paratus erat, caput Nicanoris, et manum cum humero abscissam, Jerosolymam perferri.

15:31  And when he was come thither, having called together his countrymen, and the priests to the altar, he sent also for them that were in the castle,

15:31  Když tam dorazil, svolal své krajany, postavil kněze před oltář a poslal i pro hradní posádku.

15:31  Quo cum pervenisset, convocatis contribulibus et sacerdotibus ad altare, accersiit et eos qui in arce erant.

15:32  And shewing them the head of Nicanor, and the wicked hand, which he had stretched out, with proud boasts, against the holy house of the Almighty God,

15:32  Ukázal jim hlavu toho mizery Nikanora i ruku toho rouhače, kterou předtím pyšně vztáhl proti svatému příbytku Všemohoucího.

15:32  Et ostenso capite Nicanoris, et manu nefaria quam extendens contra domum sanctam omnipotentis Dei magnifice gloriatus est.

15:33  He commanded also, that the tongue of the wicked Nicanor should be cut out, and given by pieces to birds, and the hand of the furious man to be hanged up over against the temple.

15:33  Pak tomu bezbožnému Nikanorovi vyřízl jazyk a dal ho po kouskách naházet ptákům. A ruku toho zlosyna pověsili naproti chrámu.

15:33  Linguam etiam impii Nicanoris præcisam jussit particulatim avibus dari : manum autem dementis contra templum suspendi.

15:34  Then all blessed the Lord of heaven, saying: Blessed be he that hath kept his own place undefiled.

15:34  Všichni se obrátili k nebi a začali velebit Hospodina, který se tak zjevně projevil: „Požehnaný, který zachoval svou svatyni bez poskvrny!“

15:34  Omnes igitur cæli benedixerunt Dominum, dicentes : Benedictus qui locum suum incontaminatum servavit.

15:35  And he hung up Nicanor's head in the top of the castle, that it might be an evident and manifest sign of the help of God.

15:35  Nikanorovu useknutou hlavu pak Juda nechal zavěsit na hrad jako viditelné a každému jasné znamení Hospodinovy pomoci.

15:35  Suspendit autem Nicanoris caput in summa arce, ut evidens esset, et manifestum signum auxilii Dei.

15:36  And they all ordained by a common decree, by no means to let this day pass without solemnity:

15:36  Všichni pak veřejným hlasováním rozhodli, že tento den se musí nějak slavit a že třináctý den dvanáctého měsíce (zvaného aramejsky adar), totiž den před Mordechajovou slavností, bude významným svátkem.

15:36  Itaque omnes communi consilio decreverunt nullo modo diem istum absque celebritate præterire :

15:37  But to celebrate the thirteenth day of the month of Adar, called in the Syrian language, the day before Mardochias' day.

15:37  Tak to tedy dopadlo s Nikanorem a od těch dob bylo město v moci Hebrejů. Já zde proto své vyprávění skončím.

15:37  habere autem celebritatem tertiadecima die mensis Adar, quod dicitur voce syriaca, pridie Mardochæi diei.

15:38  So these things being done with relation to Nicanor, and from that time the city being possessed by the Hebrews, I also will here make an end of my narration.

15:38  Je-li sepsáno krásně a poutavě, odpovídá to mému přání. Je-li nevalné a průměrné, odpovídá to mým schopnostem.

15:38  Igitur his erga Nicanorem gestis, et ex illis temporibus ab Hebræis civitate possessa, ego quoque in his faciam finem sermonis.

15:39  Which if I have done well, and as it becometh the history, it is what I desired: but if not so perfectly, it must be pardoned me.

15:39  Neboť jako je škodlivé pít samotné víno, škodí naopak též samotná voda; a jako je víno smíšené s vodou lahodné a působí dobrou náladu, tak i styl vyprávění potěší sluch čtenářů tohoto spisu. Zde je tedy konec.

15:39  Et si quidem bene, et ut historiæ competit, hoc et ipse velim : sin autem minus digne, concedendum est mihi.

15:40  For as it is hurtful to drink always wine, or always water, but pleasant to use sometimes the one, and sometimes the other: so if the speech be always nicely framed, it will not be grateful to the readers. But here it shall be ended.

15:40  Sicut enim vinum semper bibere, aut semper aquam, contrarium est ; alternis autem uti, delectabile : ita legentibus si semper exactus sit sermo, non erit gratus. Hic ergo erit consummatus.