CzeB21 - Judges - 5

5:1  Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň:

5:2  Vůdcové když vedou v Izraeli, když jeho lid je ochotný – veleben budiž Hospodin!

5:3  Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte, já Hospodinu zazpívám, Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm!

5:4  Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru, z edomské pláně když kráčel jsi, země se třásla, nebesa dštila, z mraků voda padala.

5:5  Před Hospodinem se třásly hory, před Hospodinem ze Sinaje, před Bohem Izraele.

5:6  Za dnů Šamgara, syna Anatova, za dnů Jaeliných zpustly silnice a ten, kdo na cesty vydával se, stezkami klikatými šel.

5:7  Opuštěni byli sedláci v Izraeli, opuštěni, než jsi, Deboro, povstala, než matka v Izraeli povstala.

5:8  Bůh určil vůdce nové, když v branách byly boje. Najde se ale štít nebo kopí mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

5:9  Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli, s těmi z lidu, kdo jsou ochotní – veleben budiž Hospodin!

5:10  Vy jezdci na plavých oslicích, kteří sedíte v sedlech zdobených, vy, kdo se ubíráte cestami – rozvažujte.

5:11  Slyšte hlas pěvců, co mezi napajedly vyprávějí o Hospodinových vítězstvích, o vítězstvích izraelských sedláků. Tehdy opět lid Hospodinův k branám sestoupil.

5:12  Vzhůru, vzhůru, Deboro, vzhůru, vzhůru, píseň pěj! Povstaň, Baráku, synu Abinoamův, chop se zajatců!

5:13  Zbytek vznešených tehdy sestoupil, Hospodinův lid ke mně sestoupil proti udatným.

5:14  Z Efraima ti, kdo Amaleka vykořenili, tvému lidu byl v patách Benjamín, z Machira sestoupili ti, kdo velí, ze Zabulona, kdo nosí velitelskou hůl.

5:15  Vůdcové z Isachara při Deboře byli, Isachar držel s Barákem, když poslán byl tehdy do údolí, hned za ním šel. V Rubenových rodech byly velké domluvy.

5:16  Pročpak jsi zůstal mezi ohradami? Abys poslouchal dobytka bučení? V Rubenových rodech byly velké omluvy.

5:17  Gileád vězel v Zajordání a Dan – proč stěhoval se k lodím? Ašer si zůstal na pobřeží, u svých přístavů hoví si.

5:18  Zabulon je lid, jenž pohrdá smrtí, Neftalí na bojiště vyrazil!

5:19  Přišli králové, bojovali, bojovali tehdy králové kanaánští v Taanachu u megidské vody, stříbro za kořist však neměli.

5:20  Z nebe se do boje daly hvězdy, proti Siserovi válčily ze svých drah.

5:21  Kíšonský potok ty krále smetl – valící se proud potoka Kíšonu. Šíje silných pošlapej!

5:22  Jaký dusot kopyt koní, prudký, prudký hřebců trysk!

5:23  „Proklejte Meroz,“ praví anděl Hospodinův, „jeho obyvatele vydejte prokletí, za to, že nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu proti udatným!“

5:24  Požehnaná mezi ženami buď Jael, manželka Kenijce Chebera, požehnaná buď mezi ženami ve stanech!

5:25  Požádal o vodu, dala mu mléko, ve vzácné číši přinesla smetanu.

5:26  Levou rukou sáhla po kolíku, pravicí po těžkém kladivu. Dala Siserovi ránu, rozbila hlavu, spánky skrz naskrz probila.

5:27  K nohám jí klesl, svalil se a ležel, k nohám jí klesl, svalil se, tam, kde klesl, svalil se zavražděn.

5:28  Za oknem vyhlíží matka Siserova, za okenní mříží naříká: Proč už tak dlouho jeho vůz nejede? Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje?

5:29  Odpovídají její nejmoudřejší kněžny to, co si sama opakuje dokola:

5:30  Jistě jdou po kořisti, jistě se dělí, jedna dvě ženské pro každého hrdinu! Barevné látky – kořist pro Siseru, kořist barevných látek, samá výšivka, jedna dvě vyšívané látky co kořist na má ramena.

5:31  Takto ať, Hospodine, zhyne každý, kdo je tvůj nepřítel! Ti, kdo tě milují, ať jsou však jako slunce, když vychází v síle své! Země pak měla mír čtyřicet let.