CzeBKR - Proverbs - 17

17:1  Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

17:2  Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

17:3  Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

17:4  Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

17:5  Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

17:6  Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

17:7  Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

17:8  Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

17:9  Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

17:10  Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

17:11  Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

17:12  Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

17:13  Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

17:14  Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

17:15  Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

17:16  K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

17:17  Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

17:18  Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

17:19  Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

17:20  Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

17:21  Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

17:22  Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

17:23  Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

17:24  Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

17:25  K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

17:26  Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

17:27  Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

17:28  Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.