CzeCSP - Romans - 11

11:1  Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo ⌈o Eliášovi, když vypráví⌉, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

11:3  Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.

11:4  Co mu však řekl božský výrok? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.

11:5  Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

11:6  Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

11:7  Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

11:8  jak je napsáno: Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.

11:9  A David praví: Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

11:10  Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.

11:11  Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

11:12  Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství ⌈pro pohany⌉, oč více bude znamenat jejich plnost!

11:13  Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

11:14  zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost ⌈svých pokrevních bratrů⌉ a některé z nich zachránit.

11:15  Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život ⌈po zmrtvýchvstání⌉?

11:16  Jsou–li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je–li kořen svatý, jsou svaté i větve.

11:17  Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

11:18  nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

11:19  Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

11:20  Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

11:21  Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

11:22  Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš–li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

11:23  A oni, nezůstanou–li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

11:24  Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

11:25  Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

11:26  ⌈Bude však⌉ zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

11:27  a to bude ⌈má smlouva⌉ s nimi, až odejmu jejich hříchy.

11:28  Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

11:29  Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.

11:30  Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,

11:31  tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství ⌈prokázané vám⌉, aby také došli milosrdenství.

11:32  Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

11:33  Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!

11:34  Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?

11:35  Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?

11:36  Vždyť z něho a skrze něho a ⌈pro něho⌉ jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.