CzeCSP - Romans - 9

9:1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a ⌈dosvědčuje mi to⌉ mé svědomí v Duchu Svatém,

9:2  že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

9:3  ⌈Přál bych si⌉, abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉ místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.

9:4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

9:5  jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

9:6  Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,

9:7  ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno símě.

9:8  To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.

9:9  Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.

9:10  A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

9:11  ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

9:12  ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

9:13  Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.

9:14  Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

9:15  Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

9:17  Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.

9:18  A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

9:19  Řekneš mi tedy: Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?

9:20  Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?

9:21  Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

9:22  Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

9:23  A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

9:24  totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?

9:25  Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,

9:26  a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.

9:27  Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

9:28  neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.

9:29  A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.

9:30  Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

9:31  Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

9:32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,

9:33  jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.