CzeCSP - Acts - 26

26:1  Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu:

26:2  „Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou,

26:3  ⌈který jsi⌉ nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl.

26:4  O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé.

26:5  Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus.

26:6  A nyní stojím ⌈před soudem⌉ pro naději v zaslíbení, které ⌈Bůh dal⌉ našim otcům

26:7  a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi [Agrippo], mě Židé žalují.

26:8  Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé?

26:9  Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.

26:10  To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží ⌈plnou moc⌉ a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, ⌈souhlasil jsem s tím⌉.

26:11  Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.

26:12  Když jsem byl na cestě do Damašku s ⌈plnou mocí⌉ a pověřením od velekněží,

26:13  cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou.

26:14  A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům.

26:15  Řekl jsem: Kdo jsi, Pane? Pán odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

26:16  Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu.

26:17  ⌈Budu tě vysvobozovat⌉ z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám

26:18  otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.

26:19  Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění,

26:20  ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání.

26:21  Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, [když jsem byl] v chrámě, a pokoušeli se mne zabít.

26:22  ⌈Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal⌉, takže tu stojím a svědčím malému i velikému. Neříkám nic mimo to, co Proroci i Mojžíš pověděli, že se má dít:

26:23  že Mesiáš má trpět, jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo jak lidu izraelskému, tak také pohanům.“

26:24  Když toto mluvil na svou obranu, Festus ⌈hlasitě zvolal⌉: „Blázníš, Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!“

26:25  A Pavel řekl: „Neblázním, vznešený Feste, nýbrž jasně vyjevuji slova pravdy a zdravého úsudku.

26:26  Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní.

26:27  Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“

26:28  Agrippa na to řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“

26:29  A Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já -- kromě těchto pout.“

26:30  Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli.

26:31  A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt nebo vězení.“

26:32  Agrippa říkal Festovi: „Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“