CzeCSP - Acts - 16

16:1  Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.

16:2  Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.

16:3  Pavel chtěl, aby se s ním ⌈vydal na cestu⌉; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.

16:4  Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.

16:5  A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly.

16:6  Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii.

16:7  Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale [Ježíšův] Duch jim to nedovolil.

16:8  Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.

16:9  V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“

16:10  Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

16:11  Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké, druhého dne do Neapole,

16:12  odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.

16:13  V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.

16:14  A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

16:15  Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.

16:16  Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.

16:17  Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“

16:18  A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“ A v tu chvíli od ní odešel.

16:19  Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.

16:20  Předvedli je před velitele a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé

16:21  a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.“

16:22  Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.

16:23  Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.

16:24  Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

16:25  Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.

16:26  Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.

16:27  Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.

16:28  Ale Pavel zvolal silným hlasem: „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“

16:29  Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.

16:30  Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“

16:31  Oni řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“

16:32  A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.

16:33  I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.

16:34  Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.

16:35  Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž ⌈se vzkazem⌉: „Propusť ty lidi!“

16:36  Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“

16:37  Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“

16:38  Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,

16:39  přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.

16:40  Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.