CzeCSP - Acts - 4

4:1  Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové

4:2  a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých.

4:3  Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer.

4:4  Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.

4:5  Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,

4:6  velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,

4:7  postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?“

4:8  Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší [Izraele],

4:9  jsme–li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven,

4:10  ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.

4:11  To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.

4:12  A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“

4:13  Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.

4:14  A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

4:15  Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.

4:16  Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.

4:17  Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již ⌈k nikomu⌉ nemluví v tomto jménu.“

4:18  Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.

4:19  Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.

4:20  Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“

4:21  Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.

4:22  Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.

4:23  Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

4:24  Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,

4:25  ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy svého služebníka, [našeho otce] Davida, řekl: Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?

4:26  Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.

4:27  V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,

4:28  aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek předem určily, že se má stát.

4:29  A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo;

4:30  vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“

4:31  Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.

4:32  Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

4:33  A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost byla na nich všech.

4:34  Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli

4:35  a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

4:36  Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení, Levita, rodem z Kypru,

4:37  měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.