CzeB21 - Job - 11

11:1  Sofar Naámský mu na to řekl:

11:2  „Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi?

11:3  Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání?

11:4  Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.‘

11:5  Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy!

11:6  Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!

11:7  Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit?

11:8  Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?

11:9  Delší než země, širší než moře!

11:10  Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání?

11:11  Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout?

11:12  ‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘

11:13  Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně,

11:14  zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,

11:15  tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy.

11:16  Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti.

11:17  Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání.

11:18  Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.

11:19  Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.

11:20  Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“