CzeCEP - Romans - 11

11:1  Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?

11:3  ‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘

11:4  Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘

11:5  A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.

11:6  Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.

11:7  Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,

11:8  jak je psáno: ‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘

11:9  A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,

11:10  ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘

11:11  Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.

11:12  Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?

11:13  Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,

11:14  abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.

11:15  Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!

11:16  Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.

11:17  Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,

11:18  nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!

11:19  Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

11:20  Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

11:21  Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!

11:22  Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,

11:23  oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.

11:24  Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

11:25  Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.

11:26  Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;

11:27  to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘

11:28  Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.

11:29  Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.

11:30  Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,

11:31  tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.

11:32  Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

11:33  Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

11:34  ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘

11:35  ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘

11:36  Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.