DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Job - 9

9:1  And Job answered, and said:

9:1  Then Job answered and said,

9:1  Jób na to odpověděl:

9:1  Job na to řekl:

9:1  Nato Jób odpověděl. Řekl:

9:1  Odpověděv pak Job, řekl:

9:1  Et respondens Job, ait :

9:2  Indeed I know it is so, and that man cannot be justified, compared with God.

9:2  I know it is so of a truth: but how should man be just with God?

9:2  „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?

9:2  „Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu?

9:2  ⌈Opravdu vím, že to tak⌉ je, ale ⌈jak může být smrtelný člověk⌉ spravedlivý před Bohem?

9:2  I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

9:2  Vere scio quod ita sit, et quod non justificetur homo compositus Deo.

9:3  If he will contend with him, he cannot answer him one for a thousand.

9:3  If he will contend with him, he cannot answer him one of a thousand.

9:3  Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.

9:3  Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.

9:3  Jestliže s ním bude chtít vést spor, neodpoví mu na jedinou věc z tisíce.

9:3  A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

9:3  Si voluerit contendere cum eo, non poterit ei respondere unum pro mille.

9:4  He is wise in heart, and mighty in strength: who hath resisted him, and hath had peace?

9:4  He is wise in heart, and mighty in strength: who hath hardened himself against him, and hath prospered?

9:4  On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?

9:4  Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu – uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?

9:4  Má moudré srdce a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl?

9:4  Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

9:4  Sapiens corde est, et fortis robore : quis restitit ei, et pacem habuit ?

9:5  Who hath removed mountains, and they whom he overthrew in his wrath, knew it not.

9:5  Which removeth the mountains, and they know not: which overturneth them in his anger.

9:5  On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;

9:5  On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se.

9:5  On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil.

9:5  On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

9:5  Qui transtulit montes, et nescierunt hi quos subvertit in furore suo.

9:6  Who shaketh the earth out of her place, and the pillars thereof tremble.

9:6  Which shaketh the earth out of her place, and the pillars thereof tremble.

9:6  zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.

9:6  I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře.

9:6  On pohybuje zemí z jejího místa, až se rozechvějí její sloupy.

9:6  On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

9:6  Qui commovet terram de loco suo, et columnæ ejus concutiuntur.

9:7  Who commandeth the sun, and it riseth not: and shutteth up the stars, as it were, under a seal:

9:7  Which commandeth the sun, and it riseth not; and sealeth up the stars.

9:7  Slunci rozkáže - a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,

9:7  Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje.

9:7  On domlouvá slunku, a to nezazáří, ⌈vůkol hvězd umístí⌉ pečeť.

9:7  On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

9:7  Qui præcipit soli, et non oritur, et stellas claudit quasi sub signaculo.

9:8  Who alone spreadeth out the heavens, and walketh upon the waves of the sea.

9:8  Which alone spreadeth out the heavens, and treadeth upon the waves of the sea.

9:8  sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln,

9:8  On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách.

9:8  On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře.

9:8  On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9:8  Qui extendit cælos solus, et graditur super fluctus maris.

9:9  Who maketh Arcturus, and Orion, and Hyades, and the inner parts of the south.

9:9  Which maketh Arcturus, Orion, and Pleiades, and the chambers of the south.

9:9  on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.

9:9  Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu.

9:9  Tvoří Medvěda, Orion a Plejády i jižní souhvězdí.

9:9  On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

9:9  Qui facit Arcturum et Oriona, et Hyadas et interiora austri.

9:10  Who doth things great and incomprehensible, and wonderful, of which there is no number.

9:10  Which doeth great things past finding out; yea, and wonders without number.

9:10  Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.

9:10  On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné.

9:10  ⌈Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat.⌉

9:10  On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

9:10  Qui facit magna, et incomprehensibilia, et mirabilia, quorum non est numerus.

9:11  If he come to me, I shall not see him: if he depart, I shall not understand.

9:11  Lo, he goeth by me, and I see him not: he passeth on also, but I perceive him not.

9:11  Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu.

9:11  Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším.

9:11  Jestliže projde nade mnou, nic neuvidím, a přejde–li, ani jej nerozpoznám.

9:11  Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

9:11  Si venerit ad me, non videbo eum ; si abierit, non intelligam.

9:12  If he examine on a sudden, who shall answer him? or who can say: Why dost thou so?

9:12  Behold, he taketh away, who can hinder him? who will say unto him, What doest thou?

9:12  Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘

9:12  Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘

9:12  Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš?

9:12  Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

9:12  Si repente interroget, quis respondebit ei ? vel quis dicere potest : Cur ita facis ?

9:13  God, whose wrath no man can resist, and under whom they stoop that bear up the world.

9:13  If God will not withdraw his anger, the proud helpers do stoop under him.

9:13  Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

9:13  Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá – před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!

9:13  Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy.

9:13  Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

9:13  Deus, cujus iræ nemo resistere potest, et sub quo curvantur qui portant orbem.

9:14  What am I then, that I should answer him, and have words with him?

9:14  How much less shall I answer him, and choose out my words to reason with him?

9:14  Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?

9:14  Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil?

9:14  Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním?

9:14  Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

9:14  Quantus ergo sum ego, ut respondeam ei, et loquar verbis meis cum eo ?

9:15  I, who although I should have any just thing, would not answer, but would make supplication to my judge.

9:15  Whom, though I were righteous, yet would I not answer, but I would make supplication to my judge.

9:15  Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.

9:15  Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit.

9:15  Vždyť i kdybych byl v právu, ⌈nebyl bych schopen odpovědět;⌉ svého soudce bych jen prosil o smilování.

9:15  Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

9:15  qui etiam si habuero quippiam justum, non respondebo : sed meum judicem deprecabor.

9:16  And if he should hear me when I call, I should not believe that he had heard my voice.

9:16  If I had called, and he had answered me; yet would I not believe that he had hearkened unto my voice.

9:16  A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.

9:16  I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.

9:16  Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas.

9:16  Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

9:16  Et cum invocantem exaudierit me, non credo quod audierit vocem meam.

9:17  For he shall crush me in a whirlwind, and multiply my wounds even without cause.

9:17  For he breaketh me with a tempest, and multiplieth my wounds without cause.

9:17  Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,

9:17  Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil.

9:17  Neboť mě drtí bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny.

9:17  Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

9:17  In turbine enim conteret me, et multiplicabit vulnera mea, etiam sine causa.

9:18  He alloweth not my spirit to rest, and he filleth me with bitterness.

9:18  He will not suffer me to take my breath, but filleth me with bitterness.

9:18  ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.

9:18  Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou.

9:18  ⌈Nedovolí, aby se mi vrátil dech,⌉ nýbrž sytí mě hořkostmi.

9:18  Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

9:18  Non concedit requiescere spiritum meum, et implet me amaritudinibus.

9:19  If strength be demanded, he is most strong: if equity of judgment, no man dare bear witness for me.

9:19  If I speak of strength, lo, he is strong: and if of judgment, who shall set me a time to plead?

9:19  Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?

9:19  Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho předvolá?

9:19  Pokud jde o sílu, ano, je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá?

9:19  Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

9:19  Si fortitudo quæritur, robustissimus est ; si æquitas judicii, nemo audet pro me testimonium dicere.

9:20  If I would justify myself, my own mouth shall condemn me: if I would shew myself innocent, he shall prove me wicked.

9:20  If I justify myself, mine own mouth shall condemn me: if I say, I am perfect, it shall also prove me perverse.

9:20  I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.

9:20  I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.

9:20  I když budu v právu, má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného.

9:20  Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

9:20  Si justificare me voluero, os meum condemnabit me ; si innocentem ostendero, pravum me comprobabit.

9:21  Although I should be simple, even this my soul shall be ignorant of, and I shall be weary of my life.

9:21  Though I were perfect, yet would I not know my soul: I would despise my life.

9:21  Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.

9:21  Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!

9:21  Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život.

9:21  Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

9:21  Etiam si simplex fuero, hoc ipsum ignorabit anima mea, et tædebit me vitæ meæ.

9:22  One thing there is that I have spoken, both the innocent and the wicked he consumeth.

9:22  This is one thing, therefore I said it, He destroyeth the perfect and the wicked.

9:22  Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.

9:22  Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem!

9:22  Je to jedno, proto říkám: On ⌈skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou.⌉

9:22  Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

9:22  Unum est quod locutus sum : et innocentem et impium ipse consumit.

9:23  If he scourge, let him kill at once, and not laugh at the pains of the innocent.

9:23  If the scourge slay suddenly, he will laugh at the trial of the innocent.

9:23  A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.

9:23  Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.

9:23  Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného.

9:23  Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

9:23  Si flagellat, occidat semel, et non de pœnis innocentum rideat.

9:24  The earth is given into the hand of the wicked, he covereth the face of the judges thereof: and if it be not he, who is it then?

9:24  The earth is given into the hand of the wicked: he covereth the faces of the judges thereof; if not, where, and who is he?

9:24  Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejich soudců; když ne on, kdo tedy?

9:24  Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak?

9:24  Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?

9:24  Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

9:24  Terra data est in manus impii ; vultum judicum ejus operit. Quod si non ille est, quis ergo est ?

9:25  My days have been swifter than a post: they have fled away and have not seen good.

9:25  Now my days are swifter than a post: they flee away, they see no good.

9:25  Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,

9:25  Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč.

9:25  A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho.

9:25  Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

9:25  Dies mei velociores fuerunt cursore ; fugerunt, et non viderunt bonum.

9:26  They have passed by as ships carrying fruits, as an eagle flying to the prey.

9:26  They are passed away as the swift ships: as the eagle that hasteth to the prey.

9:26  prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.

9:26  Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí.

9:26  Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.

9:26  Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

9:26  Pertransierunt quasi naves poma portantes ; sicut aquila volans ad escam.

9:27  If I say: I will not speak so: I change my face, and am tormented with sorrow.

9:27  If I say, I will forget my complaint, I will leave off my heaviness, and comfort myself:

9:27  Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,

9:27  Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘

9:27  Řeknu–li si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,

9:27  Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

9:27  Cum dixero : Nequaquam ita loquar : commuto faciem meam, et dolore torqueor.

9:28  I feared all my works, knowing that thou didst not spare the offender.

9:28  I am afraid of all my sorrows, I know that thou wilt not hold me innocent.

9:28  hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.

9:28  Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím.

9:28  lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.

9:28  Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

9:28  Verebar omnia opera mea, sciens quod non parceres delinquenti.

9:29  But if so also I am wicked, why have I laboured in vain?

9:29  If I be wicked, why then labour I in vain?

9:29  Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?

9:29  Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně?

9:29  Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?

9:29  Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

9:29  Si autem et sic impius sum, quare frustra laboravi ?

9:30  If I be washed, as it were, with snow waters, and my hands shall shine ever so clean:

9:30  If I wash myself with snow water, and make my hands never so clean;

9:30  I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,

9:30  I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,

9:30  Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,

9:30  Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

9:30  Si lotus fuero quasi aquis nivis, et fulserint velut mundissimæ manus meæ,

9:31  Yet thou shalt plunge me in filth, and my garments shall abhor me.

9:31  Yet shalt thou plunge me in the ditch, and mine own clothes shall abhor me.

9:31  přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.

9:31  stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný.

9:31  jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.

9:31  Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

9:31  tamen sordibus intinges me, et abominabuntur me vestimenta mea.

9:32  For I shall not answer a man that is like myself: nor one that may be heard with me equally in judgment.

9:32  For he is not a man, as I am, that I should answer him, and we should come together in judgment.

9:32  On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.

9:32  On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.

9:32  Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a ⌈vešli jsme spolu v soud.⌉

9:32  Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

9:32  Neque enim viro qui similis mei est, respondebo ; nec qui mecum in judicio ex æquo possit audiri.

9:33  There is none that may be able to reprove both, and to put his hand between both.

9:33  Neither is there any daysman betwixt us, that might lay his hand upon us both.

9:33  Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.

9:33  Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil!

9:33  Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku.

9:33  Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

9:33  Non est qui utrumque valeat arguere, et ponere manum suam in ambobus.

9:34  Let him take his rod away from me, and let not his fear terrify me.

9:34  Let him take his rod away from me, and let not his fear terrify me:

9:34  Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.

9:34  Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.

9:34  Ať ode mě odejme svou hůl, ⌈ať mě hrůza z něj neděsí,⌉

9:34  Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

9:34  Auferat a me virgam suam, et pavor ejus non me terreat.

9:35  I will speak, and will not fear him: for I cannot answer while I am in fear.

9:35  Then would I speak, and not fear him; but it is not so with me.

9:35  Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.

9:35  To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!

9:35  ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; ⌈tak tomu totiž u mě není.⌉

9:35  Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

9:35  Loquar, et non timebo eum ; neque enim possum metuens respondere.