CzeBKR - Job - 9

9:1  Odpověděv pak Job, řekl:

9:2  I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

9:3  A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

9:4  Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

9:5  On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

9:6  On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

9:7  On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

9:8  On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

9:9  On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

9:10  On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.

9:11  Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

9:12  Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

9:13  Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

9:14  Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

9:15  Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

9:16  Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

9:17  Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

9:18  Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

9:19  Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

9:20  Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

9:21  Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

9:22  Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

9:23  Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

9:24  Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

9:25  Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

9:26  Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

9:27  Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

9:28  Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

9:29  Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

9:30  Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

9:31  Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

9:32  Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

9:33  Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

9:34  Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

9:35  Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.