DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Mark - 12

12:1  And he began to speak to them in parables: A certain man planted a vineyard and made a hedge about it and dug a place for the winefat and built a tower and let it to husbandmen: and went into a far country.

12:1  And he began to speak unto them by parables. A certain man planted a vineyard, and set an hedge about it, and digged a place for the winefat, and built a tower, and let it out to husbandmen, and went into a far country.

12:1  Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.

12:1  Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.

12:1  A začal k nim mluvit v podobenstvích. „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.

12:1  Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu.

12:1  Et cœpit illis in parabolis loqui : Vineam pastinavit homo, et circumdedit sepem, et fodit lacum, et ædificavit turrim, et locavit eam agricolis, et peregre profectus est.

12:2  And at the season he sent to the husbandmen a servant to receive of the husbandmen of the fruit of the vineyard.

12:2  And at the season he sent to the husbandmen a servant, that he might receive from the husbandmen of the fruit of the vineyard.

12:2  V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.

12:2  Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice.

12:2  V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice.

12:2  A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.

12:2  Et misit ad agricolas in tempore servum ut ab agricolis acciperet de fructu vineæ.

12:3  Who, having laid hands on him, beat and sent him away empty.

12:3  And they caught him, and beat him, and sent him away empty.

12:3  Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.

12:3  Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou.

12:3  Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou.

12:3  Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.

12:3  Qui apprehensum eum ceciderunt, et dimiserunt vacuum.

12:4  And again he sent to them another servant: and him they wounded in the head and used him reproachfully.

12:4  And again he sent unto them another servant; and at him they cast stones, and wounded him in the head, and sent him away shamefully handled.

12:4  Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.

12:4  Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili.

12:4  Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.

12:4  I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.

12:4  Et iterum misit ad illos alium servum : et illum in capite vulneraverunt, et contumeliis affecerunt.

12:5  And again he sent another, and him they killed: and many others, of whom some they beat, and others they killed.

12:5  And again he sent another; and him they killed, and many others; beating some, and killing some.

12:5  Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.

12:5  A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.

12:5  Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.

12:5  I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali.

12:5  Et rursum alium misit, et illum occiderunt : et plures alios : quosdam cædentes, alios vero occidentes.

12:6  Therefore, having yet one son, most dear to him, he also sent him unto them last of all, saying: They will reverence my son.

12:6  Having yet therefore one son, his wellbeloved, he sent him also last unto them, saying, They will reverence my son.

12:6  Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘

12:6  Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘

12:6  Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉

12:6  Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého.

12:6  Adhuc ergo unum habens filium carissimum, et illum misit ad eos novissimum, dicens : Quia reverebuntur filium meum.

12:7  But the husbandmen said one to another: This is the heir. Come let us kill him and the inheritance shall be ours.

12:7  But those husbandmen said among themselves, This is the heir; come, let us kill him, and the inheritance shall be ours.

12:7  Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!‘

12:7  Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘

12:7  Ti vinaři si však řekli: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.

12:7  Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.

12:7  Coloni autem dixerunt ad invicem : Hic est hæres : venite, occidamus eum : et nostra erit hæreditas.

12:8  And laying hold on him, they killed him and cast him out of the vineyard.

12:8  And they took him, and killed him, and cast him out of the vineyard.

12:8  A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.

12:8  Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.

12:8  A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.

12:8  Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.

12:8  Et apprehendentes eum, occiderunt : et ejecerunt extra vineam.

12:9  What therefore will the lord of the vineyard do? He will come and destroy those husbandmen and will give the vineyard to others.

12:9  What shall therefore the lord of the vineyard do? he will come and destroy the husbandmen, and will give the vineyard unto others.

12:9  Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.

12:9  Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.

12:9  Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.

12:9  Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.

12:9  Quid ergo faciet dominus vineæ ? Veniet, et perdet colonos, et dabit vineam aliis.

12:10  And have you not read this scripture, The stone which the builders rejected, the same is made the head of the corner:

12:10  And have ye not read this scripture; The stone which the builders rejected is become the head of the corner:

12:10  Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;

12:10  Nečetli jste snad Písmo? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným.

12:10  Ani toto Písmo jste nečetli: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.

12:10  Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou.

12:10  Nec scripturam hanc legistis : Lapidem quem reprobaverunt ædificantes, hic factus est in caput anguli :

12:11  By the Lord has this been done, and it is wonderful in our eyes.

12:11  This was the Lord’s doing, and it is marvellous in our eyes?

12:11  Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“

12:11  Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘“

12:11  Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?“

12:11  Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

12:11  a Domino factum est istud, et est mirabile in oculis nostris ?

12:12  And they sought to lay hands on him: but they feared the people. For they knew that he spoke this parable to them. And leaving him, they went their way.

12:12  And they sought to lay hold on him, but feared the people: for they knew that he had spoken the parable against them: and they left him, and went their way.

12:12  Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.

12:12  Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

12:12  Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.

12:12  I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.

12:12  Et quærebant eum tenere : et timuerunt turbam : cognoverunt enim quoniam ad eos parabolam hanc dixerit. Et relicto eo abierunt.

12:13  And they sent to him some of the Pharisees and of the Herodians: that they should catch him in his words.

12:13  And they send unto him certain of the Pharisees and of the Herodians, to catch him in his words.

12:13  Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:13  Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:13  Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

12:13  Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči.

12:13  Et mittunt ad eum quosdam ex pharisæis, et herodianis, ut eum caperent in verbo.

12:14  Who coming, say to him: Master, we know that thou art a true speaker and carest not for any man; for thou regardest not the person of men, but teachest the way of God in truth. Is it lawful to give tribute to Caesar? Or shall we not give it?

12:14  And when they were come, they say unto him, Master, we know that thou art true, and carest for no man: for thou regardest not the person of men, but teachest the way of God in truth: Is it lawful to give tribute to Cæsar, or not?

12:14  Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“

12:14  Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne?

12:14  Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“

12:14  Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?

12:14  Qui venientes dicunt ei : Magister, scimus quia verax es, et non curas quemquam : nec enim vides in faciem hominum, sed in veritate viam Dei doces. Licet dari tributum Cæsari, an non dabimus ?

12:15  Who knowing their wiliness, saith to them: Why tempt you me? Bring me a penny that I may see it.

12:15  Shall we give, or shall we not give? But he, knowing their hypocrisy, said unto them, Why tempt ye me? bring me a penny, that I may see it.

12:15  On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: „Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!“

12:15  Máme platit, nebo ne?“ On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“

12:15  On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.“

12:15  On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.

12:15  Qui sciens versutiam illorum, ait illis : Quid me tentatis ? afferte mihi denarium ut videam.

12:16  And they brought it him. And he saith to them: Whose is this image and inscription? They say to him, Caesar's.

12:16  And they brought it. And he saith unto them, Whose is this image and superscription? And they said unto him, Cæsar’s.

12:16  Když mu jej podali, zeptal se jich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“

12:16  Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“ „Císařův,“ odpověděli.

12:16  Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“

12:16  A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.

12:16  At illi attulerunt ei. Et ait illis : Cujus est imago hæc, et inscriptio ? Dicunt ei : Cæsaris.

12:17  And Jesus answering, said to them: Render therefore to Caesar the things that are Caesar's and to God the things that are God's. And they marvelled at him.

12:17  And Jesus answering said unto them, Render to Cæsar the things that are Cæsar’s, and to God the things that are God’s. And they marvelled at him.

12:17  Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili.

12:17  „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

12:17  Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili.

12:17  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.

12:17  Respondens autem Jesus dixit illis : Reddite igitur quæ sunt Cæsaris, Cæsari : et quæ sunt Dei, Deo. Et mirabantur super eo.

12:18  And there came to him the Sadducees, who say there is no resurrection. And they asked him, saying:

12:18  Then come unto him the Sadducees, which say there is no resurrection; and they asked him, saying,

12:18  A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

12:18  Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho:

12:18  Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

12:18  Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:

12:18  Et venerunt ad eum sadducæi, qui dicunt resurrectionem non esse : et interrogabant eum, dicentes :

12:19  Master, Moses wrote unto us that if any man's brother die and leave his wife behind him and leave no children, his brother should take his wife and raise up seed to his brother.

12:19  Master, Moses wrote unto us, If a man’s brother die, and leave his wife behind him, and leave no children, that his brother should take his wife, and raise up seed unto his brother.

12:19  „Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

12:19  „Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka.

12:19  „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.

12:19  Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému.

12:19  Magister, Moyses nobis scripsit, ut si cujus frater mortuus fuerit, et dimiserit uxorem, et filios non reliquerit, accipiat frater ejus uxorem ipsius, et resuscitet semen fratri suo.

12:20  Now there were seven brethren: and the first took a wife and died leaving no issue.

12:20  Now there were seven brethren: and the first took a wife, and dying left no seed.

12:20  Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.

12:20  Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka.

12:20  Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.

12:20  I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene.

12:20  Septem ergo fratres erant : et primus accepit uxorem, et mortuus est non relicto semine.

12:21  And the second took her and died: and neither did he leave any issue. And the third in like manner.

12:21  And the second took her, and died, neither left he any seed: and the third likewise.

12:21  Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.

12:21  Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí.

12:21  I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.

12:21  A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.

12:21  Et secundus accepit eam, et mortuus est : et nec iste reliquit semen. Et tertius similiter.

12:22  And the seven all took her in like manner and did not leave issue. Last of all the woman also died.

12:22  And the seven had her, and left no seed: last of all the woman died also.

12:22  A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.

12:22  Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena.

12:22  Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.

12:22  A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena.

12:22  Et acceperunt eam similiter septem : et non reliquerunt semen. Novissima omnium defuncta est et mulier.

12:23  In the resurrection therefore, when they shall rise again, whose wife shall she be of them? For the seven had her to wife.

12:23  In the resurrection therefore, when they shall rise, whose wife shall she be of them? for the seven had her to wife.

12:23  Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“

12:23  Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“

12:23  [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

12:23  Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.

12:23  In resurrectione ergo cum resurrexerint, cujus de his erit uxor ? septem enim habuerunt eam uxorem.

12:24  And Jesus answering, saith to them: Do ye not therefore err, because you know not the scriptures nor the power of God?

12:24  And Jesus answering said unto them, Do ye not therefore err, because ye know not the scriptures, neither the power of God?

12:24  Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!

12:24  Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

12:24  Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

12:24  A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží?

12:24  Et respondens Jesus, ait illis : Nonne ideo erratis, non scientes Scripturas, neque virtutem Dei ?

12:25  For when they shall rise again from the dead, they shall neither marry, nor be married, but are as the angels in heaven.

12:25  For when they shall rise from the dead, they neither marry, nor are given in marriage; but are as the angels which are in heaven.

12:25  Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

12:25  Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.

12:25  Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.

12:25  Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.

12:25  Cum enim a mortuis resurrexerint, neque nubent, neque nubentur, sed sunt sicut angeli in cælis.

12:26  And as concerning the dead that they rise again have you not read in the book of Moses, how in the bush God spoke to him, saying: I am the God of Abraham and the God of Isaac and the God of Jacob?

12:26  And as touching the dead, that they rise: have ye not read in the book of Moses, how in the bush God spake unto him, saying, I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob?

12:26  A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?

12:26  A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?

12:26  O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu u keře Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?

12:26  O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?

12:26  De mortuis autem quod resurgant, non legistis in libro Moysi, super rubum, quomodo dixerit illi Deus, inquiens : Ego sum Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Jacob ?

12:27  He is not the God of the dead, but of the living. You therefore do greatly err.

12:27  He is not the God of the dead, but the God of the living: ye therefore do greatly err.

12:27  On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“

12:27  On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

12:27  Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“

12:27  Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.

12:27  Non est Deus mortuorum, sed vivorum. Vos ergo multum erratis.

12:28  And there came one of the scribes that had heard them reasoning together, and seeing that he had answered them well, asked him which was the first commandment of all.

12:28  And one of the scribes came, and having heard them reasoning together, and perceiving that he had answered them well, asked him, Which is the first commandment of all?

12:28  Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

12:28  Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“

12:28  Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

12:28  Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech?

12:28  Et accessit unus de scribis, qui audierat illos conquirentes, et videns quoniam bene illis responderit, interrogavit eum quod esset primum omnium mandatum.

12:29  And Jesus answered him: The first commandment of all is, Hear, O Israel: the Lord thy God is one God.

12:29  And Jesus answered him, The first of all the commandments is, Hear, O Israel; The Lord our God is one Lord:

12:29  Ježíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

12:29  Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.

12:29  Ježíš odpověděl: „První je: Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest

12:29  A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.

12:29  Jesus autem respondit ei : Quia primum omnium mandatum est : Audi Israël, Dominus Deus tuus, Deus unus est :

12:30  And thou shalt love the Lord thy God with thy whole heart and with thy whole soul and with thy whole mind and with thy whole strength. This is the first commandment.

12:30  And thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind, and with all thy strength: this is the first commandment.

12:30  miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘

12:30  Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘

12:30  a budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.

12:30  Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.

12:30  et diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, et ex tota anima tua, et ex tota mente tua, et ex tota virtute tua. Hoc est primum mandatum.

12:31  And the second is like to it: Thou shalt love thy neighbour as thyself. There is no other commandment greater than these.

12:31  And the second is like, namely this, Thou shalt love thy neighbour as thyself. There is none other commandment greater than these.

12:31  Druhé pak je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“

12:31  Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“

12:31  Druhé je toto: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato.“

12:31  Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.

12:31  Secundum autem simile est illi : Diliges proximum tuum tamquam teipsum. Majus horum aliud mandatum non est.

12:32  And the scribe said to him: Well, Master, thou hast said in truth that there is one God and there is no other besides him.

12:32  And the scribe said unto him, Well, Master, thou hast said the truth: for there is one God; and there is none other but he:

12:32  I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;

12:32  Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj.

12:32  I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho

12:32  I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;

12:32  Et ait illi scriba : Bene, Magister, in veritate dixisti, quia unus est Deus, et non est alius præter eum.

12:33  And that he should be loved with the whole heart and with the whole understanding and with the whole soul and with the whole strength. And to love one's neighbour as one's self is a greater thing than all holocausts and sacrifices.

12:33  And to love him with all the heart, and with all the understanding, and with all the soul, and with all the strength, and to love his neighbour as himself, is more than all whole burnt offerings and sacrifices.

12:33  a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“

12:33  A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“

12:33  a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“

12:33  A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.

12:33  Et ut diligatur ex toto corde, et ex toto intellectu, et ex tota anima, et ex tota fortitudine, et diligere proximum tamquam seipsum, majus est omnibus holocautomatibus, et sacrificiis.

12:34  And Jesus seeing that he had answered wisely, said to him: Thou art not far from the kingdom of God. And no man after that durst ask him any question.

12:34  And when Jesus saw that he answered discreetly, he said unto him, Thou art not far from the kingdom of God. And no man after that durst ask him any question.

12:34  Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

12:34  Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

12:34  Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.

12:34  A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.

12:34  Jesus autem videns quod sapienter respondisset, dixit illi : Non es longe a regno Dei. Et nemo jam audebat eum interrogare.

12:35  And Jesus answering, said, teaching in the temple: How do the scribes say that Christ is the son of David?

12:35  And Jesus answered and said, while he taught in the temple, How say the scribes that Christ is the Son of David?

12:35  Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: „Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?

12:35  Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn?

12:35  A když Ježíš odpověděl, začal vyučovat v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův?

12:35  I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův?

12:35  Et respondens Jesus dicebat, docens in templo : Quomodo dicunt scribæ Christum filium esse David ?

12:36  For David himself saith by the Holy Ghost: The Lord said to my Lord: Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool.

12:36  For David himself said by the Holy Ghost, The Lord said to my Lord, Sit thou on my right hand, till I make thine enemies thy footstool.

12:36  Sám David řekl v Duchu svatém: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

12:36  Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

12:36  Sám David řekl v Duchu Svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele ⌈za podnož tvých nohou⌉.

12:36  Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.

12:36  Ipse enim David dicit in Spiritu Sancto : Dixit Dominus Domino meo : Sede a dextris meis, donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum.

12:37  David therefore himself calleth him Lord. And whence is he then his son? And a great multitude heard him gladly.

12:37  David therefore himself calleth him Lord; and whence is he then his son? And the common people heard him gladly.

12:37  Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?“ Početný zástup mu rád naslouchal.

12:37  Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

12:37  Sám David ho nazývá Pánem; jakpak je tedy jeho synem?“ A velký zástup mu rád naslouchal.

12:37  Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.

12:37  Ipse ergo David dicit eum Dominum, et unde est filius ejus ? Et multa turba eum libenter audivit.

12:38  And he said to them in his doctrine: Beware of the scribes, who love to walk in long robes and to be saluted in the marketplace,

12:38  And he said unto them in his doctrine, Beware of the scribes, which love to go in long clothing, and love salutations in the marketplaces,

12:38  Když učil, řekl: „Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,

12:38  Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na náměstích,

12:38  Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a ⌈být pozdravováni⌉ na tržištích

12:38  I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,

12:38  Et dicebat eis in doctrina sua : Cavete a scribis, qui volunt in stolis ambulare, et salutari in foro,

12:39  And to sit in the first chairs in the synagogues and to have the highest places at suppers:

12:39  And the chief seats in the synagogues, and the uppermost rooms at feasts:

12:39  o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.

12:39  sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích

12:39  a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

12:39  A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,

12:39  et in primis cathedris sedere in synagogis, et primos discubitus in cœnis :

12:40  Who devour the houses of widows under the pretence of long prayer. These shall receive greater judgment.

12:40  Which devour widows’ houses, and for a pretence make long prayers: these shall receive greater damnation.

12:40  Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“

12:40  a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

12:40  Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“

12:40  Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.

12:40  qui devorant domos viduarum sub obtentu prolixæ orationis : hi accipient prolixius judicium.

12:41  And Jesus sitting over against the treasury, beheld how the people cast money into the treasury. And many that were rich cast in much.

12:41  And Jesus sat over against the treasury, and beheld how the people cast money into the treasury: and many that were rich cast in much.

12:41  Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.

12:41  Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně.

12:41  [Ježíš] se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně.

12:41  A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.

12:41  Et sedens Jesus contra gazophylacium, aspiciebat quomodo turba jactaret æs in gazophylacium, et multi divites jactabant multa.

12:42  And there came a certain poor widow: and she cast in two mites, which make a farthing.

12:42  And there came a certain poor widow, and she threw in two mites, which make a farthing.

12:42  Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.

12:42  Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák).

12:42  A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans.

12:42  A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.

12:42  Cum venisset autem vidua una pauper, misit duo minuta, quod est quadrans,

12:43  And calling his disciples together, he saith to them: Amen I say to you, this poor widow hath cast in more than all they who have cast into the treasury.

12:43  And he called unto him his disciples, and saith unto them, Verily I say unto you, That this poor widow hath cast more in, than all they which have cast into the treasury:

12:43  Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.

12:43  Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice.

12:43  Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice.

12:43  I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.

12:43  et convocans discipulos suos, ait illis : Amen dico vobis, quoniam vidua hæc pauper plus omnibus misit, qui miserunt in gazophylacium.

12:44  For all they did cast in of their abundance; but she of her want cast in all she had, even her whole living.

12:44  For all they did cast in of their abundance; but she of her want did cast in all that she had, even all her living.

12:44  Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.“

12:44  Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

12:44  Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí.“

12:44  Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.

12:44  Omnes enim ex eo, quod abundabat illis, miserunt : hæc vero de penuria sua omnia quæ habuit misit totum victum suum.