CzeBKR - Mark - 7

7:1  I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

7:2  A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to.

7:3  Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

7:4  A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

7:5  Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

7:6  On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

7:7  Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

7:8  Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.

7:9  I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.

7:10  Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.

7:11  Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.

7:12  A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,

7:13  Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

7:14  I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

7:15  Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.

7:16  Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

7:17  A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

7:18  I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?

7:19  Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

7:20  Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.

7:21  Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

7:22  Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

7:23  Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

7:24  A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.

7:25  Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

7:26  (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

7:27  Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

7:28  A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

7:29  I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

7:30  I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

7:31  Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

7:32  I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

7:33  A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

7:34  A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.

7:35  A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

7:36  I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.

7:37  A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.