CzeB21 - Proverbs - 1

1:1  Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále nad Izraelem,

1:2  k nabytí moudrosti a k poučení, jak rozumět hlubokým výrokům,

1:3  jak si osvojit, co učí rozum, spravedlnost, právo a poctivost,

1:4  jak předat prostoduchým chytrost, mládeži prozíravost a vědění.

1:5  Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost, rozumný ať dá si poradit,

1:6  jak porozumět úslovím a jinotajům, rčením mudrců a jejich hádankám.

1:7  Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu; moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

1:8  Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj.

1:9  Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

1:10  Nenech se zlákat, synu, když tě mámí hříšníci:

1:11  „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem,

1:12  jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy.

1:13  Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí.

1:14  Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“

1:15  Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích –

1:16  jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají!

1:17  Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné.

1:18  Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají.

1:19  Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví.

1:20  Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá,

1:21  na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má:

1:22  „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění?

1:23  Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit!

1:24  Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,

1:25  všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil.

1:26  Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,

1:27  až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni.

1:28  Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou.

1:29  Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,

1:30  mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli,

1:31  proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí!

1:32  Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba.

1:33  Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“