CzeB21 - Romans - 11

11:1  Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael:

11:3  „Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“

11:4  Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“

11:5  Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí.

11:6  Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.

11:7  Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni.

11:8  Jak je psáno: „Bůh otupil jejich ducha: jejich oči dodnes nevidí, jejich uši neslyší.“

11:9  A David říká: „Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

11:10  Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, a jejich záda sehni navždycky.“

11:11  Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.

11:12  Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!

11:13  Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý.

11:14  Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse!

11:15  Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?

11:16  Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.

11:17  Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy,

11:18  a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.

11:19  Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“

11:20  Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se.

11:21  Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe!

11:22  Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty,

11:23  zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět!

11:24  Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?

11:25  Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů.

11:26  Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: „Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost.

11:27  Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích.“

11:28  Pokud jde o evangelium, stali se ve váš prospěch Božími nepřáteli; ale pokud jde o vyvolení, zůstávají díky praotcům jeho přáteli.

11:29  Bůh nelituje svých darů a povolání!

11:30  Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás.

11:31  Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně.

11:32  Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.

11:33  Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:

11:34  „Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?“

11:35  „Kdo mu co dal jako první, aby mu za to Bůh zaplatil?“

11:36  Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.