CzeB21 - Romans - 9

9:1  Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje,

9:2  že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest.

9:3  Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných,

9:4  Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení,

9:5  jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.

9:6  Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael.

9:7  Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“

9:8  To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.

9:9  Ono zaslíbení znělo: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“

9:10  A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.

9:11  Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení

9:12  (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“

9:13  Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“

9:14  Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě!

9:15  Už Mojžíšovi přece řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.

9:17  Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“

9:18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

9:19  Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“

9:20  Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“

9:21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí.

9:22  A co když Bůh, ačkoli byl odhodlán projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení?

9:23  Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě,

9:24  totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?

9:25  Jak stojí u Ozeáše: „Ne svůj lid nazvu lidem svým, nemilovanou budu milovat.“

9:26  „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘ syny živého Boha se budou jmenovat.“

9:27  Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání.

9:28  Hospodin učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí.“

9:29  A ještě předtím Izaiáš řekl: „Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!“

9:30  Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry.

9:31  Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl.

9:32  Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu,

9:33  jak je psáno: „Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení; kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame.“