CzeB21 - Sirach - 50

50:1  Velekněz Šimon, syn Oniášův, vůdce svých bratrů a chlouba lidu, za svého života opravil Boží dům; opevnil chrám za svých dnů.

50:2  Položil základy vysokých dvojitých hradeb, do výše se tyčící chrámový okrsek.

50:3  Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem, nádrž rozlehlá jako moře.

50:4  Starostlivě chránil lid před neštěstím a před obléháním město opevnil.

50:5  Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu, když vycházel ze svatyně za oponou!

50:6  Byl jako jitřenka vprostřed mraků, jak měsíc v době úplňku,

50:7  jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího, jak duha zářící ve třpytných oblacích,

50:8  jak růže kvetoucí za jarních dnů, jak lilie u vodních pramenů, jak libanonský les v letní den,

50:9  jak oheň v kadidelnici s kadidlem, jak nádoba tepaná z ryzího zlata všemi drahokamy zdobená,

50:10  jak plody obsypaná oliva, jak cypřiš tyčící se do oblak.

50:11  Když si bral slavnostní roucho a oblékl skvostné ozdoby, když vystupoval k svatému oltáři, naplnil slávou chrámové nádvoří.

50:12  Když přijímal z rukou kněží části obětí, a stál u oltářního ohniště s věncem bratří kolem sebe, byl jako mladý libanonský cedr, obklopený kmeny palem.

50:13  A když všichni synové Áronovi ve své nádheře stáli s Hospodinovou obětí v rukou před celým shromážděním Izraele,

50:14  konal bohoslužbu u oltáře, aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť.

50:15  Vzal do ruky pohár, aby vykonal úlitbu z krve hroznů, a vylil trochu k patě oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru.

50:16  Synové Áronovi přitom pozvedli hlas a zatroubili na kovové trubky, aby zazněly hlasité fanfáry na připomínku před Nejvyšším.

50:17  Všechen lid přitom společně padl hned tváří k zemi, aby se poklonil svému Hospodinu, Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu.

50:18  Zpěváci ho začali chválit svým hlasem a mocně zněla lahodná píseň.

50:19  Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího, a modlil se k Milosrdnému, dokud neskončil Hospodinův obřad a nebyla dovršena bohoslužba.

50:20  Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání a s hrdostí vyslovil jeho jméno.

50:21  Tehdy se lid znovu poklonil, aby přijal požehnání od Nejvyššího.

50:22  A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva, který všude koná divy veliké, který nás pěstuje už od matčina lůna a zahrnuje nás svým soucitem.

50:23  Kéž naplní naše srdce radostí a daruje Izraeli mír za našich dnů i navěky.

50:24  Kéž nás provází jeho soucit a za našich dnů nás vykoupí!

50:25  Dva národy jsou mi odporné a třetí není ani národem:

50:26  obyvatelé pohoří Seír, Filištíni a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.

50:27  Poučení moudrosti a vědění zapsal do této knihy Ješua, syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, z jehož srdce moudrost tryskala.

50:28  Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat; kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti.

50:29  Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno, vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.