CzeB21 - Sirach - 40

40:1  Každého člověka čeká těžká dřina, na Adamových dětech leží těžké jho ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna, do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.

40:2  Jejich srdce plní strach a starosti, mají předtuchu dne smrti.

40:3  Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu, až po ubožáka v prachu a popelu,

40:4  od toho, který nosí purpur a korunu, až po toho, kdo chodí v pytlovině, všude jen hněv a závist, neklid a zmatek, strach ze smrti, zlost a svár.

40:5  Dokonce i v noci, když leží v posteli, člověka trápí jeho sny.

40:6  Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne, i ve spánku je bdělý jako za bílého dne; děsí ho představy v jeho mysli, jako by právě utíkal z bitvy.

40:7  V nejvyšší nouzi pak procitá, překvapen, že se není čeho bát.

40:8  Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře, pro hříšníky to však platí sedminásobně:

40:9  Smrt a krev, svár a meč, neštěstí a hlad, zkáza a bič.

40:10  To vše čeká na bezbožné a kvůli nim také došlo k potopě.

40:11  Všechno na zemi se vrací do země, tak jako všechna voda proudí do moře.

40:12  Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí, ale věrnost vytrvá navěky.

40:13  Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.

40:14  Štědrý člověk má důvod k radosti, zločinci ale míří do záhuby.

40:15  Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí, jsou jako nečisté kořeny na holé skále,

40:16  jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky, co usychá dřív, než všechny byliny.

40:17  Dobročinnost je jako rajská zahrada a almužna zůstává navěky.

40:18  Samostatnost a pracovitost přináší sladký život, ale najít poklad je nad to obojí.

40:19  Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno, ale najít moudrost je nad to obojí. Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným, ale výtečná žena je nad to obojí.

40:20  Víno a hudba potěšují srdce, ale láska k moudrosti je nad to obojí.

40:21  Flétna a loutna zpříjemňují píseň, ale příjemný hlas je nad to obojí.

40:22  Oko touží po kráse a půvabu, ale rašící osení je nad to obojí.

40:23  Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod, ale žena s rozumem je nad to obojí.

40:24  Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli, ale almužna je nad to obojí.

40:25  Zlato a stříbro zajistí dobré postavení, ale dobrá rada je nad to obojí.

40:26  Bohatství a síla pozvednou sebevědomí, ale úcta k Hospodinu je nad to obojí. Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu, kdo ji má, nemusí hledat oporu.

40:27  Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada – zaštítí lépe než jakákoli sláva.

40:28  Nežij, chlapče, jako žebrák; je lepší umřít nežli žebrat!

40:29  Když člověk šilhá po cizím stole, jeho živoření ani není životem. Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro; moudrý a vychovaný si dá pozor.

40:30  Žebrota je sladká v ústech nestydy, v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.