CzeB21 - Baruch - 2

2:1  Hospodin tedy naplnil svá slova, jimiž nás všechny varoval – naše soudce, kteří soudili Izrael, naše krále a vladaře i každého Izraelce a Judejce.

2:2  Nikde pod celým nebem se ještě nestalo, co Hospodin dopustil v Jeruzalémě. Jak je psáno v Zákoně Mojžíšově,

2:3  kdekdo z nás jedl maso vlastních synů a maso vlastních dcer!

2:4  Hospodin nás vydal do rukou všem okolním královstvím, k pohrdání a pustošení všemi národy v okolí, kam nás rozptýlil.

2:5  Místo, abychom byli vyvýšeni, jsme byli sraženi, neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, když jsme neposlouchali jeho hlas.

2:6  Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim otcům je dnes hanba.

2:7  Přišla na nás všechna neštěstí, kterými nám Hospodin hrozil,

2:8  my jsme se ale nesnažili usmířit Hospodina tím, že bychom se každý odvrátili od myšlenek svého zlého srdce.

2:9  Hospodin proto neopomněl přivést na nás ta neštěstí. Hospodin je totiž spravedlivý ve všech skutcích, jež nám přikázal plnit,

2:10  ale my jsme neposlechli jeho hlas, že máme žít podle nařízení, která nám postavil před oči.

2:11  Hospodine, Bože Izraele, ty jsi vyvedl svůj lid z Egypta mocnou rukou, znameními a zázraky, velikou mocí a vztaženou paží a získal sis jméno, jaké máš až dodnes;

2:12  my jsme však, Hospodine, Bože náš, jednali hříšně, bezbožně a zle proti všem tvým příkazům.

2:13  Odvrať od nás svůj hněv – vždyť už nás mezi národy, kam jsi nás rozptýlil, zbyla jen hrstka!

2:14  Vyslyš naši modlitbu a naši prosbu, Hospodine. Vysvoboď nás kvůli sobě samému a dej nám milost před tváří těch, kdo nás odvlekli.

2:15  Ať celá země pozná, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, a že Izrael i jeho potomstvo nese tvé jméno.

2:16  Shlédni ze svého svatého příbytku, Hospodine, a všimni si nás. Nakloň své ucho, Hospodine, a slyš,

2:17  otevři své oči, Hospodine, a hleď: Mrtví v podsvětí, kterým byl z nitra odňat dech, už Hospodinu slávu a spravedlnost nevzdají.

2:18  Slávu a spravedlnost ti, Hospodine, vzdá člověk živý, jenž kráčí s velikým trápením slabý a sehnutý, oči mu pohasínají a duše hladoví.

2:19  Hospodine, Bože náš, nemůžeme před tvou tváří prosit o slitování kvůli zásluhám našich otců a králů.

2:20  Vylil jsi na nás svůj hněv a prchlivost, jak jsi to prohlašoval skrze své služebníky proroky:

2:21  „Tak praví Hospodin: Skloňte svůj hřbet, služte babylonskému králi, a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům.

2:22  Pokud však neposlechnete Hospodinův hlas, že máte sloužit babylonskému králi,

2:23  nechám v judských městech i v Jeruzalémě utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty a z celé té země bude pustina bez lidí.“

2:24  My jsme však ten hlas, že máme sloužit babylonskému králi, neposlechli a ty jsi naplnil svá slova, jimiž jsi nás varoval skrze své služebníky proroky, že „kosti našich králů a kosti našich otců budou vyhrabány z hrobů.“

2:25  A opravdu – leží pohozeny na denním žáru a nočním mrazu! Zemřeli v strašných útrapách, hladem, mečem a morem.

2:26  A z chrámu, který byl zasvěcen tvému jménu, jsi kvůli nepravosti domu Izraelova a domu Judova nechal jen to, čím je dnes.

2:27  Hospodine, Bože náš, naložil jsi s námi podle své nesmírné dobroty a svého velikého slitování,

2:28  jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu nařídil napsat pro syny Izraele svůj Zákon:

2:29  „Jestliže neuposlechnete můj hlas, přísahám, že tento hlučný a početný zástup se mezi národy, kam ho rozptýlím, ztenčí v malý hlouček.

2:30  Vím, že mě neposlechnou, protože je to tvrdošíjný lid. V zemi svého vyhnanství se ale v srdci obrátí

2:31  a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. Dám jim srdce a vnímavé uši,

2:32  a budou mě v zemi svého vyhnanství chválit. Budou připomínat mé jméno

2:33  a odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zločinů, neboť si uvědomí osud svých otců, kteří hřešili proti Hospodinu.

2:34  Tehdy je navrátím do země, kterou jsem zaslíbil jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a budou v ní vládnout. Rozmnožím je a už se nezmenší

2:35  a uzavřu s nimi věčnou smlouvu: Já budu jejich Bůh a oni můj lid. Už nikdy pak svůj lid Izrael nevyženu ze země, kterou jsem jim dal.“