CzeCSP - Jonah

Chapter 1

1:1  Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu:

1:2  Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne.

1:3  Jonáš vstal, aby utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. ⌈Zaplatil jízdné⌉ a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od Hospodina.

1:4  Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a ⌈hrozilo, že se loď rozlomí.⌉

1:5  Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal.

1:6  Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej ke svému bohu. Snad si na nás tvůj bůh vzpomene a nezahyneme.

1:7  Nato řekli jeden druhému: Pojďte, ⌈necháme padnout losy,⌉ abychom poznali, kvůli komu nás potkalo toto zlo. Nechali padnout losy a los padl na Jonáše.

1:8  Zeptali se ho: Pověz nám, prosím, kvůli komu nás potkalo toto zlo? Jakou máš práci? Odkud přicházíš? Jaká je tvá země a z kterého lidu jsi?

1:9  Odpověděl jim: Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i souš.

1:10  Ti muži se převelice báli a řekli mu: Cos to provedl? Ti muži totiž věděli, že utíká pryč od Hospodina, neboť jim to oznámil.

1:11  Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo.

1:12  Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne; neboť já vím, že tato velká bouře ⌈na vás přišla⌉ kvůli mně.

1:13  Ti muži přesto ⌈veslovali ze všech sil,⌉ aby se vrátili k souši, ale nic nezmohli, neboť moře ⌈proti nim⌉ stále bouřilo.

1:14  A tak volali k Hospodinu: Ach, prosíme, Hospodine, ať nezahyneme ⌈kvůli duši⌉ tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, Hospodine, ⌈co chceš, to činíš.⌉

1:15  Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře ⌈přestalo zuřit.⌉

1:16  A ti muži se Hospodina převelice báli, obětovali Hospodinu oběti a činili mu sliby.

Chapter 2

2:1  Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci.

2:2  Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby

2:3  a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas.

2:4  Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny.

2:5  Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán ⌈od tvého zraku.⌉ ⌈Moci tak znovu⌉ hledět na tvůj svatý chrám!

2:6  Voda mě obstoupila ⌈až k duši,⌉ obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu.

2:7  Sestoupil jsem k základům hor, ⌈země za mnou navěky zavřela své závory,⌉ ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože.

2:8  Když ⌈ve mně umdlévala má duše,⌉ rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu.

2:9  ⌈Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem,⌉ opouštějí svou věrnost.

2:10  Ale já ti budu obětovat ⌈za zvuku písně díků;⌉ co jsem slíbil, splním. Záchrana ⌈je v⌉ Hospodinu.

2:11  Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.

Chapter 3

3:1  Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi podruhé:

3:2  Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej k němu zvěst, kterou ti říkám.

3:3  Jonáš vstal a šel do Ninive podle Hospodinova slova. Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty.

3:4  Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.

3:5  Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho.

3:6  Když se to dostalo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, přikryl se žíněným rouchem a posadil se do popela.

3:7  ⌈Vyhlásil: V Ninive,⌉ z rozhodnutí krále a jeho velmožů: Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nesytí ani nepijí vodu.

3:8  Ať se lidé i zvířata přikryjí žíněným rouchem a volají ⌈ze vší síly⌉ k Bohu, ať se každý odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které je na jeho rukou.

3:9  Kdo ví, snad se Bůh odvrátí a slituje, odvrátí se od svého planoucího hněvu a nezahyneme.

3:10  Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.

Chapter 4

4:1  Jonášovi se to však hrozně moc nelíbilo a rozzlobil se.

4:2  Modlil se k Hospodinu: Ach, Hospodine, což ⌈jsem to neříkal,⌉ když jsem byl ve své zemi? Kvůli tomu jsem chtěl utéct do Taršíše. Vždyť vím, že ty jsi Bůh milostivý a soucitný, ⌈pomalý k hněvu,⌉ hojný v milosrdenství, a slitováváš se nad zlem.

4:3  Nyní, Hospodine, vezmi ode mě prosím můj život. ⌈Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.⌉

4:4  Hospodin se zeptal: ⌈Je to dobře, že ses tak rozzlobil?⌉

4:5  Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od města. Postavil si tam stánek a pobýval pod ním ve stínu, ⌈aby viděl,⌉ co se s městem stane.

4:6  Hospodin Bůh připravil ricinovník, který vyrostl nad Jonášem, aby byl stínem pro jeho hlavu a vysvobodil ho z jeho trápení. Jonáš se z ricinovníku ⌈převelice radoval.⌉

4:7  Když vyšla druhého dne jitřenka, Bůh připravil červa, který napadl ricinovník, takže uschl.

4:8  I stalo se, že když vyšlo slunce, připravil Bůh horký východní vítr a slunce bilo na Jonášovu hlavu, takže omdléval. ⌈Přál si zemřít⌉ a řekl: Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.

4:9  Nato se Bůh Jonáše zeptal: Je to dobře, že ses tak rozzlobil kvůli ricinovníku? Ten odpověděl: Je to dobře, že jsem se rozzlobil ⌈až na smrt!⌉

4:10  Hospodin řekl: ⌈Tobě je líto⌉ ricinovníku, se kterým ses nenamáhal ani jsi ⌈mu nedal vzrůst;⌉ přes noc vzešel, přes noc zašel.

4:11  A mně by nemělo být líto toho velkého města Ninive, ve kterém je víc než sto dvacet tisíc lidí, ⌈kteří nerozeznají pravici od levice,⌉ a ještě množství zvířat?