CzeB21 - Luke - 10

10:1  Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít.

10:2  Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.

10:3  Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky.

10:4  Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

10:5  Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘

10:6  Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám.

10:7  V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.

10:8  V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou.

10:9  Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘

10:10  Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:

10:11  ‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘

10:12  Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.

10:13  Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.

10:14  Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám.

10:15  A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.

10:16  Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“

10:17  Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“

10:18  Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk.

10:19  Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží.

10:20  Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

10:21  V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.

10:22  Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“

10:23  V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte.

10:24  Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“

10:25  A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“

10:26  Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

10:27  Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“

10:28  „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“

10:29  On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“

10:30  Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli.

10:31  Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.

10:32  Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.

10:33  Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

10:34  Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj.

10:35  Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘

10:36  Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“

10:37  „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.

10:38  Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta.

10:39  Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova.

10:40  Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

10:41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi.

10:42  Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“