CzeB21 - Luke - 22

22:1  Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce.

22:2  Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.

22:3  Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti.

22:4  Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí.

22:5  Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze.

22:6  Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.

22:7  Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.

22:8  Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“

22:9  „Kde ho máme připravit?“ zeptali se.

22:10  Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním.

22:11  Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘

22:12  On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“

22:13  Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

22:14  Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl.

22:15  Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět.

22:16  Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

22:17  Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu.

22:18  Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

22:19  Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“

22:20  Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.

22:21  Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé.

22:22  Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“

22:23  Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

22:24  Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

22:25  On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci.

22:26  Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící.

22:27  Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.

22:28  Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách,

22:29  a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně.

22:30  V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.

22:31  Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.

22:32  Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“

22:33  „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“

22:34  On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

22:35  Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“ „Ne, vůbec nic,“ odpověděli.

22:36  Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej.

22:37  Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“

22:38  Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“ „To stačí,“ odpověděl.

22:39  Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali.

22:40  Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

22:41  Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se:

22:42  „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“

22:43  Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho.

22:44  Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.

22:45  Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli.

22:46  „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

22:47  Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil,

22:48  ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“

22:49  Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“

22:50  Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.

22:51  „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

22:52  Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi?

22:53  Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

22:54  Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval.

22:55  Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr.

22:56  Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“

22:57  On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“

22:58  Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.

22:59  Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“

22:60  Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout.

22:61  Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“

22:62  Vyšel ven a hořce se rozplakal.

22:63  Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho.

22:64  Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“

22:65  Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.

22:66  Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady.

22:67  Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“ „Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš.

22:68  „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte.

22:69  Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“

22:70  „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.

22:71  Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“