CzeB21 - Luke - 11

11:1  Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“

11:2  Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království!

11:3  Dávej nám denně náš denní chléb

11:4  a odpusť nám naše hříchy – vždyť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení.“

11:5  Potom jim řekl: „Někdo z vás třeba půjde o půlnoci za svým přítelem a požádá ho: ‚Příteli, půjč mi tři chleby.

11:6  Navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl.‘

11:7  A on ti zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě. Dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat!‘

11:8  Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal ti to kvůli vašemu přátelství, zvedne se a dá ti, co potřebuješ, kvůli tvé neodbytnosti.

11:9  A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

11:10  Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

11:11  Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu?

11:12  A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra?

11:13  Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“

11:14  Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly.

11:15  Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“

11:16  Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.

11:17  On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá.

11:18  Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem.

11:19  A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci.

11:20  Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.

11:21  Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu.

11:22  Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

11:23  Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

11:24  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘

11:25  Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený,

11:26  jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“

11:27  Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“

11:28  On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“

11:29  Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova.

11:30  Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.

11:31  Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

11:32  Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

11:33  Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo.

11:34  Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.

11:35  Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou.

11:36  Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“

11:37  Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu.

11:38  Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.

11:39  Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.

11:40  Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?

11:41  Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!

11:42  Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.

11:43  Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.

11:44  Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“

11:45  „Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“

11:46  „Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami se těch břemen ani prstem nedotknete.

11:47  Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové!

11:48  Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby.

11:49  Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘

11:50  Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa –

11:51  od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.

11:52  Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“

11:53  Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům

11:54  a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.