CzeB21 - Luke - 24

24:1  Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu.

24:2  Našly však kámen odvalený od hrobu,

24:3  a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše.

24:4  Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.

24:5  Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

24:6  Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal:

24:7  ‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“

24:8  Tehdy si vzpomněly na jeho slova,

24:9  a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním.

24:10  Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům,

24:11  ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim.

24:12  Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

24:13  Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů,

24:14  a povídali si o všem, co se stalo.

24:15  Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim.

24:16  Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.

24:17  Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“

24:18  Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“

24:19  „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem.

24:20  Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat.

24:21  My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo.

24:22  Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu

24:23  a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije.

24:24  Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“

24:25  Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci!

24:26  Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“

24:27  Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.

24:28  Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál.

24:29  Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane.

24:30  Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim.

24:31  Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.

24:32  Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“

24:33  Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními,

24:34  jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“

24:35  Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

24:36  Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.

24:37  Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.

24:38  Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách?

24:39  Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“

24:40  Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.

24:41  Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“

24:42  Podali mu tedy kus pečené ryby,

24:43  on si ji vzal a pojedl před nimi.

24:44  Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“

24:45  Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.

24:46  Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.

24:47  Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům.

24:48  Vy jste toho svědkové.

24:49  Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“

24:50  Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal,

24:51  a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe.

24:52  Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma.

24:53  Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.