CzeCSP - John - 10

10:1  „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič.

10:2  Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

10:3  Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je.

10:4  Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.

10:5  Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

10:6  Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím ⌈chtěl říci⌉.

10:7  Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem ⌈dveře pro ovce⌉.

10:8  Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

10:9  Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10:10  Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost.

10:11  Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.

10:12  Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.

10:13  [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.

10:14  Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,

10:15  jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce.

10:16  Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

10:17  Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal.

10:18  Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“

10:19  Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

10:20  Mnozí z nich říkali: „Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?“

10:21  Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“

10:22  Nastal svátek Posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Byla zima.

10:23  Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

10:24  Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi–li Mesiáš, řekni nám to otevřeně.“

10:25  Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.

10:26  Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

10:27  Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

10:28  a já jim dávám život věčný; nezahynou ⌈na věčnost⌉ a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

10:29  ⌈Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže⌉ vytrhnout z ruky [mého] Otce.

10:30  Já a Otec jsme jedno.“

10:31  Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali.

10:32  Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne ⌈chcete kamenovat⌉?“

10:33  Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“

10:34  Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: Já jsem řekl: Bohové jste?

10:35  Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo --

10:36  proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: Rouháš se, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

10:37  Nečiním–li skutky svého Otce, nevěřte mi!

10:38  Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.“

10:39  Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou.

10:40  A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal tam.

10:41  Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.“

10:42  A mnozí tam v něho uvěřili.