CzeCEP - Luke - 10

10:1  Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.

10:2  Řekl jim: „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.

10:3  Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

10:4  Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.

10:5  Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘

10:6  A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.

10:7  V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‚hoden je dělník své mzdy‘! Nepřecházejte z domu do domu.

10:8  A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;

10:9  uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘

10:10  Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

10:11  ‚Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží‘.

10:12  Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.

10:13  Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.

10:14  Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.

10:15  A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!

10:16  Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“

10:17  Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“

10:18  Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.

10:19  Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.

10:20  Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

10:21  V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zlíbilo.

10:22  Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

10:23  Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

10:24  Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšte, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

10:25  Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“

10:26  Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

10:27  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe‘.“

10:28  Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

10:29  Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“

10:30  Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.

10:31  Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.

10:32  A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.

10:33  Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;

10:34  přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.

10:35  Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘

10:36  Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

10:37  Zákoník odpověděl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

10:38  Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,

10:39  která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.

10:40  Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

10:41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.

10:42  Je jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“