CzeCEP - Luke - 17

17:1  Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.

17:2  Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.

17:3  Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.

17:4  A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto‘, odpustíš mu!“

17:5  Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“

17:6  Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla.“

17:7  „Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‚Pojď si hned sednout ke stolu‘?

17:8  Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!‘?

17:9  Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?

17:10  Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.‘“

17:11  Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.

17:12  Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál

17:13  a hlasitě volali: „Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!“

17:14  Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.

17:15  Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;

17:16  padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.

17:17  Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

17:18  Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“

17:19  Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

17:20  Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;

17:21  ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“

17:22  Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

17:23  Řeknou vám: ‚Hle, tam je, hle, tu‘; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.

17:24  Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.

17:25  Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.

17:26  Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:

17:27  Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

17:28  Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;

17:29  v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.

17:30  Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.

17:31  Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

17:32  Vzpomeňte si na Lotovu ženu!

17:33  Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.

17:34  Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.

17:35  Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána.“

17:36  Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.

17:37  Když to slyšeli, otázali se ho: „Kde to bude, Pane?“ Řekl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“